O starých dopisech

Moc hezké čtení po ránu. Mám, bez velké nadsázky, schované všechny dopisy, které jsem kdy dostala. A že jich bylo! Schovávala jsem je od školních let. Vzpomínáte na období, kdy bylo součástí výuky jazyků dopisování s dětmi ze zemí, kde se mluvilo jazykem, který jsme se učili? Psala jsem si s Rusy, Angličankou, Argentinci. S těmi španělsky coby samouk s minimální znalostí jejich jazyka. Nechyběli Slováci, díky pionýrským táborům, ve kterých jsme se setkali. Budu je také muset sehnat na jednu hromadu. Včetně těch, které jsme si psaly v až v době mé dospělosti s maminkou a zajímavým způsobem získanou kamarádkou z Děčína.

Hezký vzpomínkový článek. Patřím k těm, co si schovávají dopisy, obrázky od dětí a vnoučat aj. Zvláštní význam mají milostné dopisy, dopisy od mého muže, maminky a babičky. Stále si píšu s několika přáteli vyššího věku a vždy obdivuji jejich noblesní styl psaní i krásný rukopis. a

Také mám schované některé dopisy. Jsou to hlavně od dětí - jejich zážitky z táborů, škol, nástupů na vojnu, prvních zahraničních prací. Teď už mi hlavně vnoučátka posílají jen pohlednice ze svých cest. Ale nejvzácnější dopisy jsou od mé už před 13 roky zemřelé maminky - jsou psané její poctivou a upracovanou rukou - ale pro mne mají cenu zlata ♥

Je to hezké, má-li člověk takové dopisy, jež ze zákoutí mozku vykutají pěkné vzpomínky!

Bohužel při stěhování jsem o hodně dopisů přišla a tak i o fotky. Je to velká škoda, nenahraditelná.

Jendo, moc hezké. Staré dopisy mají své kouzlo. Také mám nějaké schované.

Také mám schované dopisy ovšem dnes už si mladí dopisy nepíší. Nebo myslíte, že ano?

I já mám schovaných pár dopisů, které pro mě byly důležité. Vím, kde je mám, ale ještě jsem nenašla chuť (ani odvahu?) je znovu číst. Ale jednou ten čas určitě přijde.