Kurzivka jarní
Úvodní foto: Jan Zelenka, ilustrace v textu: Pixabay

Kurzivka jarní

3. 4. 2024

Jaro obvykle přichází už v březnu. Pokud na to ovšem nezapomene, jak se to občas stává. Přichází opatrně, připravené bojovat o své místo v kalendáři se zbytky mrazivé zimy.

Občas se trochu opozdí, ale jen trochu, aby pak udeřilo, o to větší silou, a vynahradilo lidem trápení s kabáty, červenými nosy a mrazivými slovy.

Dříve jaro přicházelo docela pravidelně. Přicházelo s barevnými, hliněnými kuličkami, uchovávanými v odřených, hadrových sáčcích, s klukovskými partami a vyhloubenými důlky. Taky jsem hloubil. A cvrnkal. Hlavně pod zámkem za hasičskou zbrojnicí. Jenže, barevné kuličky postupem času zmizely, objevily se počítače a po nich i chytré telefony a všechna hračkářství musela měnit sortiment, tak, jak šla doba.

Lidé s příchodem jara nebývale ožívají, svlékají teplé kabáty a zimní bundy a začínají korzovat po ulicích, osazovat předzahrádky kaváren a odívat se do optimismu. A děvčata bez kabátů vypadají hned lépe. Na venkově, kde jsem dříve žil, místo předzahrádek kaváren, lidé většinou obsazují s motyčkami a hráběmi své zahrádky, i docela velké zahrady a dávají jim nový kabát. Proto je takový venkov daleko barevnější než městské ulice. A to se mi moc líbí. A také se mi líbí, že se dnes venkov rozrůstá na úkor měst.

Pokud ale takový venkovan zatouží po posezení ve sluncem ozářené kavárenské předzahrádce, musí se svátečně obléknout a sednout si na vlak, nebo autobus. A vyrazit do města. Pokud tyto lidi nazývám venkovany, nehledejte v tom žádný pejorativní úmysl. Mně se na venkově moc líbilo, protože tam byli kamarádi a také příroda, byla tam i řeka a jedna příjemná venkovská hospůdka. A já byl docela spokojený venkovan.

Říká se, že na jaře se zapalují lýtka. Ten vliv nového ročního období působí na každého. Na někoho, pravda, méně a na druhého více, nebo dokonce až moc. Na mne příchod jara působil vždy neobyčejně pozitivně, i když jsem byl ještě malý a na děvčata jsem se díval spíše s nedůvěrou a jen po očku. Od malička jsem totiž neměl rád zimu. A pořád ji nemám rád.

Je zajímavé, že mně, i kamarádu Jirkovi, se zapalovala lýtka po celý rok. Nejvíce kupodivu na podzim, kdy nastal čas tanečních. Přes zimu jsme sice měli také nejasné touhy se k někomu přitulit, ale tyto touhy se rozvinuly a realizovaly až na jaře, kdy se do žil vlévala jakási životodárná míza.

V těchto dnech, kdy opožděné jaro konečně uplatnilo své právo na existenci, bedlivě sleduji, jestli se mi ta moje stará lýtka také nezačínají náhodou zapalovat. Bohužel, kde nic, tu nic. Hergot holky, kde jste zůstaly?

 

 

 

* * *

glosa příroda
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Na stará kolena už není nic takové,jako bývalo v dětství,nebo za mlada. Kuličky hliněnky i skleněnky ještě mám, ale už není ta chuť - udělat patou důlek a dohodnout se,kdo bude hrát,kdo si první hodí, ty dohady,jestli někdo nemá blíž než druhý,potom hesla :Příroda leží - hra běží ! Nesmělo se odmetat smetí z cesty kuličce....Jo a ta lýtka ? Mám já ještě nějaká lýtka ? Mívala jsem je často zapálena,ale skončilo to,jak jsem se vdala, pak už nějaké zapalování nemělo smysl. Tak nějak je v životě lidském čas vymezen ve svém průběhu na různé chování, očekávání a konstatování. Nejde nic vrátit,co bylo, člověk stojí na autobusovém nádraží,odkud kdysi jezdil do školy, rozhlíží se,kde jsou ti spolužáci,kamarádi,ti kluci,co se nám líbívali - a ono nikde nic, člověk tam stojí sám,a najednou je starý.....
Jan Zelenka
Paní Straková, ta kurzivka je psaná s velkou nadsázkou. Já si vlastně na nic nestěžuji. Jestli mi něco v současnosti vadí, tak jsou to stoupající zdravotní problémy. Ale díky za komentář.
Dana Straková
Já nevím, na co Vy si pane Jendo vlastně stěžujete...Píše vám to pořád krásně a hezkých děvčat, která můžete pozorovat ze své oblíbené restaurační zahrádky je přece taky spousta. A že už to jaro s vámi tak necloumá, jako za mlada? No to bych neviděla jako velký problém, aspoň a ta děvčata nepůsobíte dojmem "starého obšourníka" :-)
Marie Magdalena Klosová
Kuličky mě vracejí do dětství, i když já je nehrála, a petanque do Francie, kde ho hrají "na každém rohu". A na chalupě si ho zahraju i já se svými vnuky. No a lýtka?! Ta by se zapalovala ... mm
František Matoušek
Hezký počteníčko. Kuličky, taneční, lýtka, holky. Jó, znám. Znám i Jaro a mám ho rád. Roky přibývají, ale nevzdávám to.
Alena Velková
Hezky jste to napsal. I já patřím k těm, co nesnášejí zimu, takže si teď lebedím.
Jan Zelenka
Zdeno, díky za naději. Mně už ale to zapalování také trochu drhne. Co dělat. Ale žít se musí a zkoušet taky. Co kdyby!
Zdenka Soukupová
Hergot Honzo, my holky jsme tu pořád! Jen to zapalování nám všem jde asi trochu pomaleji. Ale nevzdáváme to!
Jana Kollinová
Vnímám intenzitu jarní životadárné síly Přírody, navzdory tomu, že jsem v zajetí jarní únavy. Vím, že je to přechodný stav, ale znemožňuje mi naplno přijmou nabízenou jarní energii.
Jan Zelenka
Milé dámy a Rostislave, díky za vaše komentáře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.