Některé prohřešky proti českému jazyku by měly být trestným činem

Nedávno jsem psal do veřejnoprávního rozhlasu následující ( poněkud zkracuji): Dobrý den ! Již dlouho mám sepsáno několik "mluvených" prohřešků, kterých se dosti často dopouštějí i moderátoři, a protože se dnes naplnila pětice, posílám žebříček v sestupném pořadí podle toho, jak výroky trhají uši. 1. Dnes zaznělo něco jako: "projekt pomohl dvouset lidem". 2. "Zdražování cen". 3. Ptaní se na otázky. 4. Nadbytečné použití slova "mezi" v sousloví typu "Rozdíl mezi dnem a mezi nocí". 5. Zde si nejsem úplně jist, ale dříve se říkalo, že oslavujeme "sté výročí" nějaké události, dnes se používá "stoleté výročí". Takže pokud v tomto bodě křivdím, hluboce se omlouvám. A přidávám k tomu z minulé neděle jeden televizní: bádala v diskusním pořadu paní Šilerová nad jakýmsi grafem a ukazovala "pík" (neumím to naspat správně anglicky) - asi to byl "vrchol", tedy bod zlomu mezi vzestupem a sestupem hodnot. A protože jsme v Česku, jak správně připomenuto, čtu zásadně jméno operátora "ó dva" a nikoliv "ou tú", i když jsem za to (asi po právu) kritizován, protože O2 má sidlo (asi) mimo ČR a tam se (asi) mluví jinak.

Moc děkuji za článek. Už velice dlouho poslouchám a čtu různé věty, holé či souvětí, a tahá mě to za uši. Opravdu hodně! A tím více, když se člověk, který tu větu, souvětí, nedej "Bože" článek, pustil do světa a živí se tím!!! Maturovala jsem (mimo jiné) z našeho rodného jazyka a to nebyl internet, sociální sítě, děti nemačkaly jen tlačítka a display, ale psaly do sešitů, deníčků, pohlednice, dopisy, gratulace a slohové práce ve škole... Prostě znaly, kromě jiného, tužky, pera, propisovací tužky a další potřebné a užitečné pomůcky k dorozumění se s vrstevníky či svou rodinou a přáteli. Dnes díky cizím jazykům a různým "paskvilům", které z nich vznikly, často vypínám televizor, protože to se prostě nedá poslouchat. A tady na Seznamu.cz či Novinkách.cz ani číst... Jeden nechce být nezdvořilý a působit jako vševědoucí, nemám na to titul, ale 13 let školy ano. A miluji náš jazyk, rodný jazyk. Ten už ale dávno není tím, čím býval. V médiích, v tisku ani ve společnosti. Je mi smutno...

Velice výstižné! Díky za článek. K častým chybám patří třeba skloňování zájmen (osobních, přivlastňovacích,...): Mi se to také líbí (mně). To je BRATROVO dům (bratrův). JITKY zahrada je nádherná (Jitčina). Uff... také to "kvůli" x "díky". Často se používá slovo "přehršel" ve významu, že je něčeho moc. Opak je pravdou - je to minimální množství, co by se vešlo "do hrsti". Atd.

To je nádherný nápis! Mluva některých osob je strašná, předhánějí se, kdo vymyslí větší nesmysl. I zde byl redakční článek o vývoji a nových slovech v českém jazyce.. (Zpráva z naší obce : žádáme o vyparkování aut z ulice :-)

Při čtení se mi ježí vlasy hrůzou. A často se mi ježí při dívání se na televizi a kladu si otázku, jak mohou jistě vystudovaní a erudovaní redaktoři vypouštět z úst slovní spojení, která vypouští/vypouštějí - obojí je správně. Namátkou - kam se ztratilo jednoslovné a jasné určení času před dvěma lety, letos, loni? nahradilo je tři roky nazpátek, tento rok, minulý rok. Ztrácí se rozdíl mezi jaký a který - jaký hrad máme na obrázku? odpověď podle mě zní malý, velký, krásný, starý a nikoliv Křivoklát. To se často týká i zdejšího kvízu. A je toho moc a moc ... bohužel ...

Nedávno jsme tu měli seriál článků o češtině od Věry Ježkové. Můžete si to vyhledat na jejím profilu. Je vidět, že se tím tady řídí málokdo.

Článek je skvělý, ale k "adresátovi" se nedostane...

Jo, občas mi vadí, jak se s českým jazykem zachází. Hlavně mi to vadí u politiků, ale ty nemusím poslouchat.

Bohužel velmi aktuální. I zde, na íčku, je ve vkládaných článcích fůra chyb. Nemyslím tím články redakční, ale ty ostatní.

Kdysi jsem četla jednu krásnou a pravdivou myšlenku: Národ, který si přestane vážit toho nejdůležitějšího, co má - svého mateřského jazyka- spěje k zániku.