Jitka Caklová
6.6.2024 08:54
Díky sociální politice a systému, který se od 1.republiky zdokonaloval, jsme dnes tam, kde jsme. Ale to jsem odbočila od tématu. Kvantová fyzika, šamanismus, bubínky je pro mě "španělská vesnice" a přesto DÍKY pneumonii, kdy jsem měla 2100 leukocytů, 3 litry vody a hnisu na plicích, CRP 350, po deseti dnech šílených bolestí hrudníku, také vím jaké to je na "druhé straně" a mohu říci, že je tam KRÁSNĚ. Pouze DÍKY sebepoznání jsem dnes zdravá, bez jakýchkoliv medikamentů ♥♥♥
Vladimír Mrázek
5.6.2024 23:23
Proti gustu žádný disputát. Kdo esoterice věří a pomáhá mu, má skutečně štěstí. Přeji hodně zdraví v důchodu.
Zuzana Pivcová
5.6.2024 21:43
Byly to hezké roky. Děkuji Ti.
Lidmila Nejedlá
5.6.2024 19:46
Říká se: Měl devět řemesel a desátou bídu. Díky sociální politice a systému, který se od 1.republiky zdokonaloval, nás snad nic takového nečeká. Hlavně, ať ti slouží zdraví!
Jarmila Komberec Jakubcová
5.6.2024 16:19
Pane Libánský přeji pevné zdraví a radosti ze života.Velmi zajímavé vyprávění,
Dana Puchalská
5.6.2024 16:06
Vida, další zajímavý rozhovor z archivu. Jiří, zdravím a měj se dobře.. :-)
Soňa Prachfeldová
5.6.2024 14:57
Pane Dostale, vy mě vždy dostalete.
Jiří Dostal
5.6.2024 14:54
:-) :-) :-) Paní Škopánová jenom z principu osočila nekalou konkurenci vlastní mentální metody, romantika proti mánii je jako skokan proti ropuše; jako parťák Karla Kožíška Jiříkovu vidění fandím... :-) :-) :-)
Marie Seitlová
5.6.2024 14:44
Děkuji Jirkovi i Honzovi za zajímavý rozhovor. Přečetla jsem ho jedním dechem. Jsem ráda, že jsem tě na ičku potkala a vzpomínám na setkání v Loučné a svezení na motorce kolem Losin. Přeji pohodu, spoustu zálib a radost ze života.
Jiří Libánský
5.6.2024 14:27
Dano S. Byla doba, kdy jsem 20, nebo 25 let nenavštívil žádného lékaře. Pak jsem dostal cukrovku a začal kolabovat. Řekli mi, že už do smrti budu muset si píchat inzulín. Skoro rok jsem si ho píchal a léčil se. až jsem měl normální hodnoty a na cukrovku zapoměl a po doktorech nechodil. Pak jsem po letech zjistil, že při řazení na motorce nemám cit v prstech na nohou. A to už bylo pozdě. Ta mrcha zákeřná si ve mně potichu a nenápadně dělala neplechu a došlo až na amputace prstů. Další okolnost byla, že jsem se živil léčitelstvím. Abych se uživil, bral jsem za to dost peněz. Bylo mi to blbý, a tak jsem požádal "tam nahoru" o nějaký stálý příjem, abych mohl léčit třeba i zadarmo. To se mi splnilo. Vždycky osud najde cestu, jak mi to splnit. Tentokrát mi zařídil plný invalidní důchod. Tak zrovna tohle jsem nemyslel. Moje chyba, chtěl jsi stálý příjem? Chtěl, tak teď nefrflej.
Načíst starší příspěvky