Mám chuť psát, ale vůbec nevím o čem. Sedím nad prázdným papírem a hledám slova. Slova, která by vás mohla zajímat, vůbec nepřichází. Dívám se okolo sebe, za sebe, před sebe a nic zajímavého nevidím. Okolo mne je jenom můj malý byteček, pejsek a jeho rozházené hračky po koberci.
Venku sálá slunce a začíná se mi dobývat do bytu. Nesmím ho pustit, protože ho už moc ráda nemám. Na výlety to v tomhle počasí také není, nehledě na to, že už mi to nedělá dobře.
Moje malá čubička ale začala hrozně chrochtat. Prý to čivavy dělají, ale tohle je opravdu moc. Jeli jsme tedy s přítelem místo výletu k veterináři. Vystřídali jsme postupně veterináře tři, ale nic jsem se nedozvěděla.
První veterinář, který je na tom snad zdravotně hůře než moje čivava, nemůže se totiž moc hýbat, tak používá k výkonům svoji asistentku, která nedovede dát ani injekci. Byla to hrůza a od té doby se pejsek injekcí hrozně bojí. Pak udělali rentgen a pan doktor mi oznámil, že je tam nějaký stín, ale že je to tím, že se hnula. Za to, že se hnula a že jsem se opět nic nedozvěděla, jsem ovšem musela zaplatit.
Čivava chrochtala dál. Navštívila jsem tedy jiného veterináře a už to trochu zkrátím. Ten jí dal zase nějaké injekce a prášky. Byli jsme tam celkem pětkrát. Veterinář prohlásil, že jsme zvláštní případ. Vydělal si na nás na dovolenou. Peněz nelituji, dala bych svému pejskovi všechno, i kdybych neměla co jíst.
Nic nezabíralo, a tak nám někdo doporučil dobrého veterináře v Prachaticích. Po cestě tam i zpátky jsme vždycky zabloudili, a tak nám cesta trvala hodně dlouho. Nevadilo mi to, alespoň jsem viděla něco jiného, než svůj byt. Na konec jsme ale veterináře našli a doktor vypadal, že je opravdu na svém místě. Opět udělal rentgen a tentokrát bez stínu, a řekl, že Amálka má krátký nos a ještě trochu vražený dovntř a delší patro, které by možná potřebovalo operaci. Proto se jí tak špatně dýchá.
Je jasné, že ten, kdo mi Amálku prodal, o té vadě musel vědět . Už si na něm ale nic nevezmu. Amálku miluji takovou, jaká je.
No a to je asi největší moje dobrodružství. Nic potěšitelného, ani převratného. Dále sedím za áclonou v bytě a jsem ráda, že Amálka už dva dny nechrochtala.
