Všechny fotografie: Pavel Čempěl, Město Bohumín

Moje evakuace v zaplaveném Bohumíně

18. 9. 2024

Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před vodou neutečeš, ale byla jsem v klidu, protože od řeky nás chrání železniční násep, kudy jezdí vlaky do Polska.

města a obce Můj příběh povodně

Autor: Helenka Vambleki

Hodnocení:

(4.8 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Švancarová 20.9.2024 23:52

Neumím si tohle všechno vůbec představit.

Hana Práglová 20.9.2024 17:46

Nechtěla jsem komentovat. Jen sdeluji, že fotky jsou většinou z naší ulice. Abyste byli trochu v obraze, kde bydlím...

Zdenka Jírová 19.9.2024 00:30

Jste hrdinka, ale nevím, jestli bych chtěla vaše činy opakovat.

Jana Šenbergerová 18.9.2024 18:48

Hezký článek, Heli, ale doma bych tě nechtěla mít ani náhodou, natož v době povodní. Pro mě jsi příliš akční hrdina. Hlavně je všichni v Bohumíně přežijte ve zdraví.

Soňa Prachfeldová 18.9.2024 10:56

Omlouvám se, Dimkovi.

Eva Mužíková 18.9.2024 10:37

" Tragédie v přímém přenosu", díky Helo. Ty jsi na ten tábor odjela? Jestli ano, tak tu Tvoji odvahu nepochopím. Já, přestože je zde v Liberci klid si netroufnu ani nastoupit do vlaku a jet do útulku ve frýdlantském výběžku. No, každý to máme natavené jinak.

Soňa Prachfeldová 18.9.2024 09:30

Helenko, dík za laskavé povídání o těžkých chvílích a dnech, které nyní Bohumín prožívá. Jsi statečná holka a přeji tobě i Šimkovi, jen dobré.

Marie Měchurová 18.9.2024 09:04

Ten, kdo to nezažil na vlastní kůži, nemůže se vžít do těch hrozných pocitů. Obdivuji všechny pracovníky profesionálních záchranných složek, i ty dobrovolné zachránce. Přeji všem v Bohumíně ať se jim všechno, co nejdříve, vrátí do normálního klidného života. Bude to stát ještě hodně úsilí. Helenko, Tobě i Dimkovi přeju hodně zdraví.

Zpět na homepage Zpět na článek

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Prachatická love story v minulém století

Že láska kvete v každém věku je nesporně pravda. Jen se ty moje lásky postupně trochu mění, od pubertálního „zapalování lýtek“ přes středoškolské mejdany a „čaje“ k „vážnějším“ vztahům, až k tomu, který končil svatebním pochodem.

Marta Hrušková

Poslední zahoukání lokálky

V sobotu 10. června jsem přišla se svým foťáčkem na místní smutečně vyzdobené vlakové nádraží v Boskovicích. Chtěla jsem být přítomna poslednímu odjezdu lokálky do Velkých Opatovic.

Marie Ženatová

Životní kotrmelec

Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám přichystal situaci, na kterou člověka nic nepřipraví.

Elena Valeriánová

Pohoda na ostrově

Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se vehementně přihlásilo o slovo. Po hodně dlouhé době opět sedím u stolu před ostrovní hospůdkou U letního kina, před sebou dvojku dobrého červeného a všude kolem mne je spousta lidí, dětí a pohody.

Jan Zelenka