Přišel čas našich podzimů,
a já snad každou vteřinu,
lásko na tebe vzpomínám,
také když večer usínám.
Dnes je to padesát osm let,
co se můj život s tím Tvým splet,
teď už tu ale sedím sama,
smutná a taky uplakaná.
Ve žlutém nádechu cesty podzimní,
nikdo nikoho nevinní,
jen já si říkám, kde Tě mám,
na druhý břeh Ti zamávám.
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								