Můj první dětský výlet

Milé počteníčko...Prázdniny na venkově jsem prožívala a mnohé se mi při čtení vybavilo.

To je tak hezké počtení, pohladilo mi duši a za to Vám, paní Marie, patří mé poděkování.

Maruško, to je moc hezká vzpomínka. A krásný jazyk. Já moc ráda vzpomínám na prázdniny v 50. a 60. letech v jedné vesničce u Příbrami, s půvabným názvem Kozičín. Přeji ti hodně zdraví. :-)

Milá paní Marie, Vaše laskavé vyprávění je skutečným balzámem na duši v dnešní uspěchané době. Lidé to měli dřív těžší, ale myslím, že bylo více pokory k životu. Dobové fotografie jsou úžasné! Z celého srdce Vám přeji brzké uzdravení a dobré dny příští.

Zážitek z dětství, poutavě napsaný, ve mě vzbuzuje vzpomínky na dětství v Brně. Jsou to jen nesouvislé útržky z nichž sem tam pronikne zcela plastická scéna. Chození bosky po strništi, není to asociace na Svěrákův film, pečení brambor v bramborové nati a navzdory spálení pochoutky téměř na uhel a chutnající hořce, labužnicky konzumovanou. No, nebylo to jídlo na Michelinskou hvězdičku. Je toho více, ale to je jiný, můj příběh a tomu Vašemu děkuji.

Co jen mi ten článek připomíná? Aha, moje dětství. Bylo velmi podobné, jen jsme nejezdili na pole tak daleko. Marie, přeju brzké uzdravení a těším se na další krásné povídání o vesnickém dětství.

09:42 Oprava: ... dlóóóuhých let, při čtení Vašeho článku,.....

Maruško, zdravím Vás a přeji brzké uzdravení. Děkuji Vám za milé pohlazení po Duši, neboť vše o čem píšete mám prožité. Rozdíl byl pouze ve skutečnosti, že tatínek byl synek z chalupy a protože se oženil se služkou ze sousední vesnice, byl vyděděn. Hospodářství budovali od nuly, později s námi dětmi a nikdy se ho nevzdali. Jsem staromilec a dnešní bláznivá doba mě naštěstí míjí. Až s odstupem dlóóóuhých let, po přečtení Vašeho článku, s láskou v srdci, znovu prožívám krásné dětství ♥♥♥

Maruško, moc pěkné.Já poslouchám v radiu vzpomínky malíře Jiřího Anderleho.Byla jsem za ním i v Praze. Podepisoval mě knihu.On tam tak podobně popisuje dětství na venkově. Pořad se jmenuje Láska za lásku, a dá se najít v archivu Český rozhlas 2. Určitě by se ti to líbilo.

Paní Marie, děkuju za krásné vzpomínky na Vaše dětství a svět, který se už nikdy nevrátí. Do svých 20 let jsem žila na vesnici, měli jsme malé hospodářství a zahradu. Vůbec nezávidím dnešním dětem ten jejich digitální svět. Bez auta jsem se obešla celý život. Přeju hodně zdraví!!