Socha K. Gottwalda v Doubici. FOTO: Mirek256 – Volné dílo, wikimedia

Můj hřích mládí

30. 11. 2024

Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého, ale přesto jsem si užívala života jako každý normální mladý člověk. Hříchy mládí se mne nějak moc netýkaly, náboženské hříchy už vůbec ne. Ale přece jen si něco vybavím, každý máme nějaké „něco“.

Podzimní soutěž 2024 škola vzpomínky

Autor: Renata Pospiechová

Hodnocení:

(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 30.11.2024 10:20

Kralupská ZŠ i posléze gymnázium, kam jsem chodil, byly zcela normální školy, bez ideologického nátlaku. Dokonce náš třídní na gymnáziu nám zpočátku řekl, že své učitele budeme oslovovat pane profesore a paní profesorko. A dodal, že na této škole se nesoudruhuje. Bylo to počátkem šedesátých let. To, co popisujete, je přímo hrozné. Bohužel.

Zpět na homepage Zpět na článek

Třídní sraz bývá někdy větší stres než radost. Čím je člověk starší, tím více by si jej měl užít

Budu nejtlustší. Budu mít nejvíce vrásek. Co si pomyslí moje bývalá láska, až uvidí, jaké mám břicho? Vůbec se mně tam nechce jít. Takové myšlenky často napadají ty, kterým přijde pozvánka na akci s názvem třídní sraz.

Vratislava Hofmanová, redakce

Paní profesorce s láskou

Střední škola je to, co z tebe dělá člověka, kterým jsi. Mám skvělé vzpomínky, dobré i špatné,…

Jarka Jendrisková

Hříchy mládí: Tričko a košile

Tak marně přemýšlím o nějém hříchu z v mého mládí. Byla jsem dítě, které dělalo vše, jak má být.…

Jitka Chodorová

Hříchy mého mládí: Socialismus a já

Žili jsme v malebné vesničce jako vystřižené z pohlednice od malíře Josefa Lady. Nad vsí se na…

Jindřich Berka

Hříchy mládí: Maturita

Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a buchty, mazánci papali a zkoukli nějaké švédské časopisy plné artistických poloh, protože Jan chtěl k maturitě umět alespoň něco. To je na dlouho zbavilo schopnosti matematicko-fyzikálního usebrání.

Jan Podešva