Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Trpaslík

20. 1. 2025

cestování rodina vzpomínky

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 20.1.2025 11:10

Soni moc hezká vzpomínka na strýce. Musel být moc hodný, když Ti poslal bony na auto. A trpaslík at stále krásnou vzpomínkou a ještě dlouho Ti zdobí terasu.

Alena Velková 20.1.2025 10:40

Soni, moc hezká vzpomínka. Také lituju, že nemám víc fotek z dob dětství a dospívání.

Marie Měchurová 20.1.2025 10:39

Také máme pár starých věcí po našich předcích. Ráda se na ně dívám a vzpomínám... Soni, to je dobrý nápad na dárek k narozeninám. Budu si přát trpaslíka...

Vladislava Dejmková 20.1.2025 10:14

Soni, mám podobný "vztah" ke našemu trpaslíkovi, i když není zdaleka tak letitý. Před zimou jsem ho také důkladně umyla, zabalila do ručníku a uklidila odpočívat do dílny.

Naděžda Špásová 20.1.2025 10:11

Ahoj Soni, tak ať ti trpaslík dělá radost ještě hodně dlouho. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Fotografie vypráví: Silla del diablo, památka, kterou ochraňuji jako oko v hlavě

Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od každodenních starostí a pohladit se po duši? Já v takovouto chvíli pootočím hlavu od počítače doprava a tam mě jedna malá fotka, už dost omšelá, zavede do doby dávné a neobvyklé…

Hana Verzichová

Vzpomínám...

Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám byla osudem vyměřená, to myslím cestu, která nás svedla s mým mužem dohromady. Snad to tak mělo být.

Jitka Chodorová

Válečné útržky z velkého města i malé vesnice

Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních dnech často sedáváme ve stínu pod velikým, letitým ořechem a povídáme si o všem možném, o svých zážitcích, nápadech, vzpomínkách i představách a občas také babička a děda porovnávají dnešní dobu s dobou, kdy byli mladí.

Marta Hrušková