Druhé kočičí povídání

3. 3. 2013

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Peerová 4.3.2013 21:07

Milé vyprávění se smutným koncem.Ale vše v životě konce má.I u mě se vyskytlo také několik zvířátek,většinou pejsků,kočičku mám poprvé.Vždy,když zvířátko " odešlo ",ať pejsek či andulka,tak jsem říkala to samé : už nikdy....Ale po čase jsem těm krásným očkám opět neodolala.A zvířátko bylo zase.Každý odchod živého tvorečka mě bolestně zasáhne,ale kdyby nebylo,byl by náš život o moc chudší....jsou to prostě báječní kamarádi.

Olga Štolbová 4.3.2013 18:56

Opravdu je problém,když po někom zbyde zvířátko,také chci moji Míšu raději přežít,v mé rodině není žádný kočkomil,mají jen pejsky.

Zuzana Pivcová 4.3.2013 11:02

Mám, Olinko, podobné zážitky a podobné pocity. Bolestné konce a přesvědčení, že už žádnou kočku. Jsou stále, tedy u sestry. Utekly roky a přiblížilo se období, kdy se budeme loučit. Dopředu vím, jaké to bude. Ale asi lepší, než kdyby opuštěná zvířata zůstala po nás. To teď řešíme u známé, co dál.

Zpět na homepage Zpět na článek