FOTO: Alena Velková

Obrazy s příběhem: Stanislav Judl, člověk, který ovlivnil můj život, aniž by to věděl

28. 2. 2025

Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se staly, společně s nábytkem, každodenní nedílnou součástí našeho života. Postupem času je už ani moc nevnímáme. A přitom každý z nich má svou historii vzniku a svůj příběh o tom, za jakých okolností se k nám dostal.

domácnost Můj příběh umění Zimní soutěž 2025

Autor: Alena Velková

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Hašková 28.2.2025 19:18

Aleno, zajímavý příběh, ale pohled na ty obrazy by člověka dovedly k sebevraždě. Nemohla jsem se na ně hlouběji podívat, jsou velmi nepříjemné. Mně osobně by spíše odradily od moderního umění.

Věra Ježková 28.2.2025 16:45

Alenko, hezký příběh. Toho pána neznám.

Iva Bendová 28.2.2025 16:29

Parádně zpracované, klobouček ...

Šárka Bayerová 28.2.2025 13:16

Moc zajímavé, děkuji.

Zuzana Zajícová 28.2.2025 12:34

Zajímavý a pro mě důležitý článek. Děkuji.

Jarmila Komberec Jakubcová 28.2.2025 12:15

Moc zajímavý článek.

Vladislava Dejmková 28.2.2025 10:38

Velmi zajímavé, musim to ale trochu prodýchat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Dopis: Vyznání

Píši ti dopis, který nikdy nepošlu a který nikdy nebudeš číst. Neptej se, proč tohle vyznání patří…

Jana Tesařová

Narozeninové překvapení, na které nikdy nezapomenu

Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou moc ráda vzpomínám.

Ami Zahradníčková

Mám postel a náruč prázdnou

Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet postel; mám svou hrdost. Mám hrdost a je mi samotné v posteli smutno.

Zuzana Zajícová

Dopis nenarozenému dítěti

Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se z těžkého období a byla jsem nesmírně zranitelná, bolavá.

Michaela Přibová

Taneční a můj první polibek

Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i určité obavy. Jelikož byla moje maminka vdova, penězi jsme příliš neoplývali a já jsem se obávala, zda maminka vůbec finační stránku zvládne a do kurzu mne přihlásí.

Ludmila Kučmerčíková,Ing.