To musíš, to nesmíš! Život podle pouček střídá jiný trend

Nemam rada negativni lidi, co si na vsechno jen stezuji, brblaji jak je vsechno spatne, utvrzuji se v tom, ze driv bylo vse lepsi...ale nic neudelaji pro zmenu. Rozcilovat se nad vsim a porad, to cloveku akorat zaridi prasky na tlak... Neni lepsi brat zivot tak, jak prichazi...a samozrejme delat vse, co je v mych silach pro to, aby byl co nejlepsi? Pak me nemuze rozhodit nejaka nezamestnanost, nebo jmeno prezidenta USA :D

Je pravda, že v tomto věku už mě řada věcí také nechává mimo. Neřeknu, že mě nechává v klidu, ale nemůžu se děsit všeho, co čtu nebo slyším. Seznam Novinky je na tohle expert. Otevřete mobil a už se na vás valí jeden tragický nápis za druhým, i kdyby se to mělo stát někde za polárním kruhem.

Tak ano určitý nadhled nad věcí je potřeba, ale kašlat na všechno rovněž není řešení. To bychom ještě teď bydleli na stromech.

Kniha dělá to, co kritizuje. Snaží se lidem vsugerovat, jaký je ten správný životní postoj. Další zbytečná publikace. Lidé nemusí vidět jen sami sebe a přesto mohou být optimisté, mít radost ze života. Ale vidět jen sebe - a pěstovat si to, tedy sebeláska, to je teď v módě.

Ke mně přišel kamarád a začal mluvit o nezaměstnaných, o statistikách, jak se mají dnes všichni špatně, prostě měl sáhodlouhé důkazy o tom, jak všechno vede k horšího. Já mu to taky znevážila, že je důchodce a že se ho netýká nezaměstnanost. Ale on pořád mlel, jak někteří nemají práci. Já už to nemohla vydržet a znevážila jsem rozhovor: " Po nás potopa". On se taky urazil a řekl, že aspoň ví, na čem u mě je. Znám spoustu těch, co stále vidí jen to špatné. Berou energii, moc vysávají. Já od nich utíkám.

Paní Špásová, Obdivuji takové ženy! Obdivuji Vás, Šťastná to žena! My jsme si jako děti nemohly od dětství jít za "svým", pravda je, že to byl rok 60 a níže a to bylo o zcela jiné výchově než nyní. Pokud Vám Vaše vize "jít si jen za svým" vydržela i v manželství, mohu před Vámi jen smeknout a poklonit se. Obdivuji Vás.

Knížku jsem před pár lety četla. Nejdřív jsem z ní byla nadšená, postupně méně až vůbec.

Neměla jsem a nemám ráda, když mi někdo linkuje život. Na rady moc nedám, od dětství si jdu za svým. Pokud si nevím rady, zeptám se, to mi nedělá problémy.

Za vulgarismus to nepovažuji. Plno lidí se někdy ostřejšími slovy cítí pohoršeni, zatímco jejich nepěkné skutky jsou proti tomu prd z hrachové kaše. Každý podle sebe. Nemusím něčí jízdní řád mého života kopírovat. Já žádné psychické problémy nemám ale vím, že všechno nemohu hodit za hlavu. Už bych asi tady nebyl. Také ten menší zbytek života, co nás čeká bych promarnil To nechci. Já když si něco splním, dám si nějaký malý cíl, který dokáži uskutečnit cítím, že můj život má smysl.

Se svým temperamentem mnoho nenaděláte. Předělat úzkostného člověka na lehkomyslného - to by bylo na Nobelovu cenu.