Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Ilustrační foto: Freepik

Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky

28. 4. 2025

Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.

„Tati, a to budu muset taky nosit?“

Seděli jsme s tatínkem vedle sebe a koukali na maminku, jak se obléká. Tatínek koukal obdivně, já vyděšeně. Maminka se zrovna soukala do podvazkového pásu. Pak si natáhla punčochy a postupně je připínala takovými čudlíky k pásu, o němž jsem si myslela, že je to nejděsivější část jejího oblečení.

„No jo, holčičko, jednou si to taky oblíkneš,“ usmál se táta.

„Tak to si teda nedokážu vůůůbec představit.“

„Já si zase nedovedu představit, že bych musel nosit podprsenku. Jen si ji zapnout na zádech, to je skoro nemyslitelný. Rozepnout jo, to umím,“ zasnil se tatínek.

Těšila jsem se, až budu velká a bude ze mě krásná slečna. Měla jsem  oprávněné obavy, jestli to zvládnu. Kupříkladu jsem si nedovedla představit, co si počnu, když mě bude bolet břicho. Tatínek si s tím starosti nedělal, ale o mamince jsem si myslela, že ji nikdy nějaké břicha bolení netrápí, na rozdíl ode mě.

„A jak to mám udělat, až budu velká a budu mít manžela?“ opatrně jsem se na tento problém rodičů zeptala.

Maminka řekla, že od toho je záchod, a když budu cítit, že je na cestě prdík, uchýlím se tam. Táta se smál a pravil, že si s tím nemusím zas tak moc lámat hlavu, je to přece normální, a i maminka občas na záchod nedojde. Maminka se ohradila, že před tatínkem přece ona nikdy!

„Ale jo, ovečko,“ smál se tatínek, „když spíš, tak o tom ani nevíš, a ty vždycky usneš mnohem dřív než já.“

Maminka se nejdřív styděla, ale pak se smála i s tatínkem. Pochopila jsem, že před manželem můžu někdy i prdět, když to bude nevyhnutelné.

Ovšem ten podvazkový pás, punčochy a podprsenka, ty mi dělaly vrásky.

 

Snímek obrazovky 2025-04-27 v 10.34.31.png

 

Moje o sedm let starší sestra Lenka mi byla velkým vzorem hlavně co se oblékání a líčení týká. Když chodila do tanečních, nemusela se už soukat do podvazkového pásu a punčoch. V rámci pokroku, jenž se nevyhnul ani socialistickým zemím, mohla nosit punčocháče. Byly ovšem v té době podpultovkou a Lenka vlastnila, považte (!) dvoje, což byla veliká vymoženost. V období, kdy měla jen jedny, vynalezla způsob, jak je mít pořád čisté. Ledva přišla domů, hbitě je vyprala ve vlažné mýdlové vodě, opatrně vyždímala a posléze zarolovala do ručníku. Mačkáním roličky z nich vydolovala veškerou tekutinu a za chvíli je mohla znovu oblíknout. Běda, když na nich uteklo očko! To se pak použil lak na nehty, samozřejmě bezbarvý, aby očko zafixoval. A když už se punčocháče nedaly obléct kvůli velké oční poruše, musel tatínek štandopéde vyrazit do města, a tam opatřit punčocháče nové. Výhoda mít za tatínka doktora na malém městě.

Když jsem já šla do tanečních, měla jsem už punčocháčů mnohem víc. Podvazkový pás a punčochy jsem nikdy neoblékla, ačkoliv … když si vzpomenu na tatínkův obdivný pohled na ten maminčin, možná jsem ho měla v jistých chvílích zkusit oblíknout…

Podprsenka mi později starosti nečinila. Toužila jsem po ní, leč příroda mi nebyla nakloněna. Dlouho předlouho jsem ji nepotřebovala, a když jsem si v šestnácti konečně svou první podprdu velikosti 0 oblíkla, měla jsem pocit, že teprve teď jsem plnohodnotnou slečnou… dnes můžu sobě i vám přiznat, že jsem ji fakt nosit nemusela a bez ní to bylo mnohem pohodlnější.

Tyhle vzpomínky se mi honily hlavou, když jsem uklízela v šuplíku, plném průsvitných ponožek, punčocháčů a podkolenek, co stojí pár babek, a když na nich pustí očko, letí hned do koše. Pokrok nezastavíš…

 

 

 

 

móda retropříběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Lender Chaloupková
Fakt dobré a nosné téma :-)) Prsenky pamatuji špičaté saténové a prošívané s dvojitou širokou a překříženou gumou, co se oblékaly přes hlavu ... obojí katastrofa :-((. U nás v malém městečku byla jediná prodejna textilu, kde se prodávalo vše od ponožek přes kravaty až po koberce ;-). Jednou dostali asi pět (!!) krajkových prsenek z NDR. Bylo mi asi 16 let, hned jsem letěla a jednu krásnou světle zelenou stačila "urvat". Bohužel se vůbec nedala nosit. Škrábala, štípala, a hlavně vůbec neseděla. Enderačky měly asi jiné proporce, protože šíleně "placatila". Punčochy s podvazky jsem měla pouze jednou, a letěly ... Díky za punčocháče a výběr krásného prádla v dnešní době :))
Vladislava Dejmková
Já jsem měla opačný problém. Někdy na základce mě maminka “nahnala” do podprsenky, protože to prý už dál nešlo bez ní. Ve škole jsem měla problém se převlékat na tělocviku, žádná z děvčat ji ještě neměla. Ale brzy se o změnilo. Punčocháče byly opravdu požehnáním, podvazkový pás jsem zažila jen krátce a byl to opruz.
Zuzana Zajícová
Děkuji všem za vtipné komentáře :-) Jaromíre, tobě se to říká, ty sis to nemusel oblíkat, ty znáš jen opačný postup :-)
Marie Měchurová
Ty hrozné podprsenky na gumu a čtyři knoflíky, na ty se nedá zapomenout. Stejně jako na jemné punčochy, na kterých neustále jela očka, připeveněné na podvazkovém páse. To bylo naše nezapomenutelné mládí.
Jaromír Šiša
Nic proti uvedeným částem oblečení :-)
Alena Velková
Pás jsem naštěstí nikdy nezažila, ale samodržící punčochy jo...byl to taky horor, kdy to spadne :-)
Radmila Coufalová
Pobavilo. A připomnělo, jak jsem se začala dožadovat první podprsenky někdy kolem 14 roku z přesvědčení ,že je to známka dospělosti. Nepotřebovala jsem jí a nepotřebuji dosud. Jenom to teď už považuji za výhru a svobodu. A kupodivu i s tímto hendikepem jsem se vdala ?.
Jana Kollinová
Podvazkový pás mě také neminul. Vzpomněla jsem na děs, když se nosily punčochy se švem. Trvalo dlouho než jsem vychytala jak punčochu připnout, aby zůstal šev rovně ve středu nohy. Stejně během dne cestoval jednou vlevo, jindy vpravo a musel se pořád upravovat.
Jana Šenbergerová
To kšírování jsem nenáviděla, ale nylonky se nějak upevnit musely. Byla jsem na ně pyšná, tak jsem vydržela. Ale punčocháče byly dar z nebe. Dodnes na ně nedám dopustit, i když si myslím, že bývaly lepší a levnější.
Šárka Bayerová
Tak mě ještě podvazkový pás dohnal. Sice jen asi na rok, ale stačilo. Ty čudlíky tam vystřelovaly a trhaly se vždycky na poslední chvíli. Po vzoru mámy jsem je nahrazovala nítěnými knoflíky z povlečení. A ty nervy, aby to nebylo vidět pod minisukní! Nikdy více! Zuzano, gratuluji k tvému "čuchu" na témata. A k tomu všemu ještě dobře píšeš... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 25. týden

Jak dobře znáte postavy z knih? Na to odpoví vědomostní kvíz tohoto týdne.