Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka
FOTO: Poskytnuto z osobního archivu Zdenky Jírové

Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka

29. 4. 2025

Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy zvaném Protektorátu Čech a Moravy, v malém městečku na Kolínsku. Moji rodiče už nebyli nejmladší – mamince bylo 35 let a tatínkovi dokonce 45 let. Oba měli za sebou jiná manželství, tatínek byl už tehdy 2x vdovcem.

Byly to určitě okamžiky hezké, i ty, na které je lepší zapomenout. Každý měl z předchozího manželství děti – maminka syna Miloše a tatínek dvě dcery, Milenu a Jarku. Obě byly v té době již „na vdávání“. Maminka odešla od svého prvního muže už před válkou z Prahy k rodičům na Kolínsko, aby se o ně mohla postarat a její syn tam dokončoval školní docházku.

Tatínek ovdověl již před válkou a jak jsem se později tajně dozvěděla, sblížil se s jistou paní, která se už také stala vdovou. Jejího manžela odvlekli nacisti kamsi do koncentráku a měla zprávu, že tam zemřel. Oba čekali, že se po válce vezmou. Jmenovala se Zdenička.

Válečné roky plynuly bez velkých změn až do doby, kdy se v posledním roce války náhle vrátil nečekaně manžel Zdeničky, kterému se nějak zázračně podařilo uprchnout z vězení a přišel domů k ženě. Nevím, zda měla z jeho návratu radost nebo ne, ale on se o jejím vztahu s mým budoucím tatínkem nedozvěděl a tak žili spolu dál. Asi po roce se jim narodila dcera.

Můj tatínek o tom nikdy nemluvil, oženil se potom s mou maminkou, ale za kmotru jsem měla jeho lásku Zdeničku a pojmenoval mě také Zdenička. Sice si přál kluka, dvě dcery už měl z předchozího manželství, ale smířil se s tím a já měla báječného tátu. Kdyby se to nestalo, tak bych tu dnes nebyla. Řízení Osudu je někdy nevyzpytatelné. Všechno jsem se dozvěděla mnohem později od maminky a já si uvědomila, že tatínek na svou nenaplněnou lásku asi nezapomněl, protože rád poslouchal písničku „U Zborova na vršíčku je vidět na nebi jedinou hvězdičku, Zdeničko má.“

A proč o tom píši? Náhodou jsem tu písničku objevila při brouzdání po You Tube, kde ji hraje kapela Kozlaňáci. Je to smutná písnička, i proto, že byla složena vojáky v 1. světové válce, které se jako vojín účastnil i můj otec a také bratr mé maminky, který tam padl. Moji rodiče se brali 26. května 1945 až po osvobození Rudou armádou, která byla tehdy ubytovaná v naší vsi. 

Rodiče spolu šťastně žili 23 let, až do smrti tatínka. Maminka ho přežila o 16 let.

 

P.S. Písničku si můžete poslechnout zde v sekci Videa.

 

 

 

Jarní soutěž 2025 Můj příběh rodina
Hodnocení:
(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Millá Zdeníčko* - děkuji přímo snad za překrásné romantické a úžasné vyprávění ♥
Jana Jurečková
Tak tohle je příběh jako z románu. Já si vzpomínám, že můj bratr se narodil až za 10 let ode mě. Maminka nemohla z porodnice domů, Josef byl nemocný, nepil mléko, jen spal a ona moc plakala. Ale doktoři ho zachránili. Slzy vystřídaly slzy štěstí. Toto znám z vyprávění... Díky za příběh.
Iva Bendová
Zdeničko - tolik zásadních životních událostí a zvratů v poměrně krátkém textu, který jsem přečetla jedním dechem. Ano, " cesty Páně jsou nevyzpytatelné" a kolík důležitých odboček vede cestou k našemu narození ... Kdyby moje mamka počkala na jednu životní lásku, v kterou moc nevěřila / byl to režisér dokumentarista a odjel tehdy na delší dobu do ciziny ... a po návratu mamku, už vdanou, hledal/, tak bych nebyla na světě já. Sleduji z povzdálí jeho úspěšnou dceru filmovou režisérku a pokládám ji tak trochu za svou virtuální sestru ;-) Moc jí fandím a je mi velmi sympatická. Můj taťka by zase nebyl na světě, kdyby jeho mamince, mé milované babičce, nezemřela u porodu sestra a ona se musela vzdát životní lásky a ujmout se miminka a švagra ... Vlastně i to předcházelo mé entitě. Co má být, to nakonec je. "Co je, to je, co bylo, to bylo, co bude, to bude" - prohlásil 100 letý stařík v jedné úžasné knize :-) Děkuji za Váš životní příběh*
Jana Šenbergerová
Zdenko, to je moc hezký a dojemný příběh. Ne každý zná bližší okolnosti své existence. Já mám to štěstí, že se mi v nějaké slabé chvilce maminka svěřila. Tak vím, že jsem měla namále, ale pro velkou lásku k mému tátovi si mě i přes odpor babičky uhájila. O to víc si považuji svého bytí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 25. týden

Jak dobře znáte postavy z knih? Na to odpoví vědomostní kvíz tohoto týdne.