Máj

:-) :-) Nevědomost hříchu nečiní a zdání je víc než skutečnost, ale z nevědomosti i ze zdání se zpravidla vymaňujeme zralostí věku. Škoda... :-) :-)

Jsem 53 ročník, v té době mi bylo 15, jsem z vesnice, tanky jezdily kolem chmelnice, kde se začal česat chmel. Nebylo to zrovna veselé, spíš strašidelné. Nikdy jsem nebyla velký odbojář a vlastně jsem o to ani nestála. Mládí v té době bylo docela veselé, aspoň to moje. Po učňáku jsem studovala a pracovala v Praze a dodnes na to vzpomínám. Od rodičů jsem nic čekat nemohla.

Mně bylo osmnáct - a pamatuji se, jak někteří mí příbuzní tehdy nade mnou a mými opozičními názory doslova lámali rukama a lkali - To je tím, že neměla dobrou výchovu. Její otec ...

...dobře napsaný článek o temné době... měla jsem kliku, že jsem nemusela být v opozici, měla jsem skvělé rodiče...

Moc dobře si na ten rok pamatuji, bylo mi 24, byl jsem ženatý a každou volnou chvíli jsem trávil na Václaváku. Chodil jsem tam s jedním anglickým novinářem a překládal mu nápisy a básničky vylepené na výlohách. Můj vztah k Rusku je jednoznačně negativní. Hezká vzpomínka.

K předešlému příspěvku by se to nehodilo - s předstihem vše nejlepší :-)

Velice dojemné s lehoučkou sebeironií. Rodiče si člověk nevybírá. Máte můj obdiv za to, jak jste to zvládla. V osmašedesátém mi bylo sedm let, čekal mne nástup do druhé třídy ZDŠ a prvně v životě jsem viděla nejen tanky a vojáky, ale byli "žlutí" a měli šikmé oči. Hrůza .... Moji tetu málem zastřelili, protože se nebála vyjádřit svůj názor. Děkuji za Váš příběh.

Asi jsem bílá vrána, ale mně žadné vzpomínky na tuto dobu v paměti nezůstaly.

Ta doba byla hrozná. Mně bylo už 19 a na VŠ jsme do poslední možné chvíle stávkovali. A jak to šlo dál, na to nerada vzpomínám.