Karma nebo náhoda?
Ilustrační foto: Daniela Lender Chaloupková

Karma nebo náhoda?

3. 5. 2025

Standa byl pohledný mladík. Vyučil se dobrému řemeslu, děvčata se kolem něj jenom točila. Tak se stalo, že se ještě před vojnou oženil a již jako vojín základní služby se stal hrdým otcem.

Dva roky utekly jako voda a Standa se vrátil do civilu. S manželkou si na sebe museli nejprve zvykat. Jenže čas ubíhal a mladá maminka si najednou začala uvědomovat, že každodenní starost o batole, domácnost a manžela není ten život, který by chtěla mít až do konce svých dnů.

Tak se stalo, že po pár měsících zůstal Standa s dcerkou sám. Rozvod byl jen otázkou času. Nutno dodat, že to pro mladého muže nebylo z počátku jednoduché, ale s pomocí svých rodičů to pomalu začal zvládat. Naučit se prát, vařit jednoduchá jídla, uklidit, hrát si s dcerkou a přitom všem ještě chodit do práce. Na hledání nové partnerky zpočátku vůbec nepomyslel. Naopak, kvůli nevěře své bývalé manželky na ženy úplně zanevřel.

Uteklo pár let, malá slečna nastoupila do základní školy. Našla si kamarádky, začala mít jiné zájmy a tatínka už tolik nepotřebovala. Standa po večerech sedával před zhasnutou obrazovkou televize a začínalo mu být smutno. Jednoho večera sedl ke stolu, napsal inzerát a poslal jej do novin.

Odpovědí mu nepřišlo tolik, kolik očekával. Mladých žen, které by se chtěly stát macechou cizímu dítěti, moc nebylo. Přesto jej jedna odpověď zaujala. Podle fotografie sympatická blondýnka, tak jí odpověděl. Pár měsíců si psali, poté došlo k setkání, později i k seznámení se Standovou dcerkou. Sympatie byly vzájemné, porozuměli si i rodiče obou mladých lidí, takže svatba byla logickým vyústěním.

Zde by mohl náš příběh šťastně skončit. Čas však běžel dál a Osud ještě nedohrál svoji partii. Standovi a Haně se narodili dva synové a všechno se zdálo být zalito sluncem. Jenže... Standa najednou začal mít pocit, že mu je život něco dlužen, že mu něco utíká.

A protože byl, navzdory přibývajícím rokům, stále pohledným mužem a šikovným řemeslníkem, začal tyto své přednosti využívat (zneužívat?) ve svůj prospěch. Tak se stalo, že se tuhle i onde občas „zapomněl“, občas přišel domů později, postupem času se nevrátil ani v noci. Začal se měnit i povahově, choval se jak fanfarón, změnilo se jeho verbální i neverbální vyjadřování.

Hana se mezitím starala o tři děti, chodila do zaměstnání, domácnost měla jako klícku a nekonečnou trpělivost. Ale jak známo, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu. Jednoho dne se to „ucho utrhlo“ a Hana podala žádost o rozvod. Standova dcera byla již dospělá, a jejich synové ji už dávno prosili, aby otce opustila.

Standa se ihned po rozvodu potřetí oženil. Záhy však zjistil, že jeho nová manželka má více než blízký vztah nejen k alkoholu, ale i k ostatním mužům. A tak se znovu opakovala historie jeho prvního manželství.

Šla léta. Hana žila spokojeně, oba synové dospěli, oženili se, narodila se vnoučata. Standa se znovu rozvedl a osamoceně stárnul. Se syny a jejich rodinami se občas vídal, ale z jejich strany cítil určitý odstup. Jednoho dne se na rodinné oslavě, kam byl pozván, potkal i s Hanou. Po tolika letech k němu žádnou zášť necítila, tak si poklidně povídali a po několika následných telefonátech se začali znovu scházet.

Happy end? Osud ještě neřekl své poslední slovo. Standa s Hanou se znovu vzali a bydlí spolu v jejich původním bytě. Standova dcera z prvního manželství, bohužel, před několika lety zemřela. Jeden syn s rodinou žije dlouhodobě v zahraničí, domů jezdí málokdy, v kontaktu je víceméně jen s matkou Hanou. Druhý syn s manželkou rodiče navštěvuje, ale otci staré křivdy neodpustil. Vnoučata se rozprchla po světě a s prarodiči jsou v kontaktu prostřednictvím mailů a telefonátů..

Před dvěma lety Hana onemocněla Parkinsonovou chorobou, v poslední době se přidala počínající demence. Standa, kterému bude letos osmdesát let, se o ni stará, ač má sám zdravotní problémy. Obnovil své znalosti vaření, naučil se dokonce péci, uklízí, na výjimku má povoleno řídit auto do vzdálenosti 20 km od bydliště, aby mohl Hanu kdykoli dovézt k lékaři. Začíná jej to však zmáhat, bývá unavený, vyčerpaný, občas na Hanu zvýší hlas, i když ví, že ona za své problémy nemůže.

Co bude dál?

 

 

 

 

manželství osud rodina
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Dokud je smrt nerozdělí.
Alena Velková
Já tedy Standu nikterak neobdivuju, ale přeju mu, aby tuto velmi těžkou situaci zvládnul, a jak píše Líba, aby našel i odbornou pomoc např. existuje Domácí péče atd.
Michaela Přibová
Děkuji za článek. Je moc hezky napsaný. A také se plně ztotožňuji s názory paní Libušky Křapové.
Libuše Křapová
Lidé se potkávají, zrají, mění názory. Standa z příběhu dozrál do moudrého stáří a s Hanou se opět sblížil. Nyní jí vrací, co jí byl v životě dlužen. Věřím, že ho to zmáhá. Péče o člověla demencí je hodně náročná. Tak snad všechno zvládne. Přeji mu, ať najde co nejdříve odbornou pomoc v péči o Hanu - i o sebe. Díky za článek, Danielo :-)
Dana Divišová
Můj bratr se taky oženil v šedesáti znovu se svou bývalou ženou. Ve dvou se to ve stáří lépe táhne...začínají nemoci a je dobré pro oba mít někoho po svém boku.
Jan Zelenka
Život mnohdy lítá nahoru a zase dolů, Já jsem se snažil tyhle voloviny nedělat. S první ženou jsme se rozvedli v pohodě a dodnes se vídáme a máme si co říci.
Eva Mužíková
Zkrátka takový je život, nikdo neví co na něj čeká.
Daniela Lender Chaloupková
Děkuji všem za diskuzi i hodnocení. Příběh je pravdivý, změněna jsou jen jména. Stáří je únosné jen do té doby, dokud je člověk, v rámci možností, zdravý a soběstačný. Ale co potom .... kolik je takových příběhů kolem nás ....
Iva Bendová
Někdy trpí víc, kdo své "hříchy" mládí, či mladšího věku, už nemá šanci napravit. Možná ... Zažila jsem na nočních službách naposlouchat tolik životních příběhů kolegyň, ale protože jsem znala jen jejich verzi, nikterak jsem s tím nepracovala, respektive nesepisovala to a nešířila dál - to ale není nic proti tomu dnešnímu, který mě zaujal, každý to máme jinak, a z pera Daniely L. Ch. čtu ráda.
Elena Valeriánová
Letošní téma soutěže Šikovné ruce našich seniorů - literární část - bylo "Stáří je radost". Cítím to jako protimluv, stejně jako poněkud oprýskané rčení "Věk je jenom číslo". Stáří je radost, pokud je člověk zdravý a fit, ale ne mnoho starců umře v plném zdraví. A věk je jenom číslo? Určitě, pokud to číslo nemusíš nosit na hřbetě a je Ti třeba čtyřicet. Tady v tom příběhu je alespoň nějaká spravedlnost a to v tom, že břímě starostí je nyní na Standovi, smutné by bylo, kdyby se musela starat Hana po všem, co ji Standa provedl. Tak to měla moje kamarádka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 24. týden

Ve vědomostním kvízu tohoto týdne ukážeme některé méně známé památky a zajímavosti české přírody.