Ilustrační foto: Freepik

Dentes Praelacteales aneb Ze zubárny do "Země skřítků"

9. 5. 2025

Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě nerozmíchanou kupičkou zubního cementu a otevírám dveře.

Můj příběh vzpomínky zuby

Autor: Iva Bendová

Hodnocení:

(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Iva Bendová 10.5.2025 22:26

To je zajímavé, Martino, děkuji za postřeh z knihy skvělého spisovatele. To by mě samotnou nenapadlo.

Martina Růžičková 10.5.2025 21:01

O novorozeneckých zoubcích jsem pouze četla. V knize Eduarda Štorcha "Minehava" pravěká dívka zachrání miminko, které má také problém s předčasně vyrostlými zoubky. Vytrhne mu je a pověrčivý dav upustí od obětování děcka, které považoval za posedlé zlým duchem.

Zdenka Jírová 9.5.2025 23:50

To jsem o novorozeneckých zoubcích nevěděla. Člověk se dozvídá noévé věci i v pokročilém věku.

Iva Bendová 9.5.2025 21:17

Tak to máme, Libuš, stejný zážitek :-)

Libuše Křapová 9.5.2025 20:51

Pracovala jsem několik let i na novorozeneckém oddělení :-) také jsme měli jedno zubaté miminko. Zoubky v tomto věku musí pryč :-) miminku by v pusince dělalo neplechu a maminku by kojení bolelo. I u nás to tehdy dobře dopadlo :-)

Iva Bendová 9.5.2025 19:02

Děkuji všem za reakce i hvězdičky, moji milí. Dokáži si to i po cca čtvrt století promítnou v hlavě jako film :-)

Zuzana Zajícová 9.5.2025 19:00

Moc hezký...děkuji :-)

Zuzana Pivcová 9.5.2025 18:58

To se mi tak krásně četlo, děkuji.

Daniela Lender Chaloupková 9.5.2025 14:28

To je tedy paráda zážitek! Doufám, že z miminka vyrostla hrdinka, která se k zubaři nikdy nebála chodit :-))

Alena Velková 9.5.2025 12:01

Krásný příběh, ale být na místě maminky novorozeněte, tak to nepřežiju :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Koho se lidé nejvíc bojí?

Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si ten zub přece jenom nedal říct a nepřestal bolet i bez zásahu zubaře.

Zdenka Jírová

Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly létat ze západu balóny, co mají pod sebou zavěšeny koše, nebo schránky s letáky a jiným štvavým a propagačním materiálem.

František Matoušek