FOTO: Z osobního archivu O. Čepelky

Kůzle a šumák v mém životě

5. 5. 2025

Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.

Jarní soutěž 2025 Můj příběh rodina vzpomínky

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5.2 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 5.5.2025 23:55

Vaše povídání o kůzleti mi vyvolalo také vzpomínku na kůzle. Bylo asi 7 let a před Velikonocemi přivedla maminka z trhu kůzle. Živé a prý si s ním můžu pohrát Já byla nadšená, ale jen do té doby, než jsem zjistila důvod , pro který kůzle koupila. Strašně jsem brečela, to si dokonce pamatuji a rozhodně jsem ho odmítla jíst. A nejím dodnes. Také nikdy nejím žádné maso ze zvířete, které jsem viděla živé, například králíka.

Jan Zelenka 5.5.2025 19:12

Oldřichu, krásná vzpomínka.

Iva Bendová 5.5.2025 13:58

Jejda, to bylo milé vzpomínání, a Čepelkův zákon přiřazuji k všeobecným znalostem :-D

Zdenka Soukupová 5.5.2025 13:15

Tyhle vzpomínkové střípky z dětství jsou moc hezké. Díky, Oldřichu.

Šárka Bayerová 5.5.2025 12:39

Krásné vzpomínky, moc hezky napsané. Proč jste článek nepřihlásil do jarní soutěže? Škoda...

Daniela Lender Chaloupková 5.5.2025 10:19

Děkuji za krásnou, nostalgickou a dojemnou vzpomínku na dětství. Kozlíčka je mi líto, ale "kšeftaření" s lístky a šumákování mě po ránu fakt pobavilo. Díky, budu se mít čemu smát celý den :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Fanda - veselá kopa

Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla o svém životě.

Michaela Přibová

Takový malý rodinný propletenec

Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší protektorát. A taky se svou bandou dělali strašné voloviny.

Šárka Bayerová

Fajnšmekr maminka Kateřina

Maminka s námi pobývala v domácnosti již několik let a jak léta ubíhala, nemívala hlad a nechtěla moc jíst. Přitom jsem denně vyvařovala - dle jejího vzoru, žádné polotovary si k nám cestu nikdy nenašly! Naštěstí jsem zjistila, co na maminku platí.

Taťana Veselá

Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka

Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy zvaném Protektorátu Čech a Moravy, v malém městečku na Kolínsku. Moji rodiče už nebyli nejmladší – mamince bylo 35 let a tatínkovi dokonce 45 let. Oba měli za sebou jiná manželství, tatínek byl už tehdy 2x vdovcem.

Zdenka Jírová

Můj první dětský výlet

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Marie Ženatová