Střípky života a času

Docela rád si pročítám, co o tomto pojmu říkají a píší moudří lidé minulých let. Nejraději mám myšlenky antických mudrců i myšlenky některých starozákonních knih, které mají, kupodivu, všeobecnou platnost až do současnosti. Starozákonní kniha Kazatele charakterizuje třeba ve své třetí kapitole podstatu a možnosti času takto:

„Všeliká věc má jistý čas a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli. Jest čas rození i čas umírání, čas pláče a čas smíchu, čas hledání a čas ztracení, čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.“

Buďme rádi, když náš život není příliš fádní. Na druhou stranu, pokud život připomíná spíš jízdu na horské dráze, je to opačný extrém. Mám rád, když je ta sinusoida života někde uprostřed. Někdo může namítnout, že bez těch hlubších životních vln by byl náš život nudný. Je to jen otázka vnímání v různých fázích našeho života. Jinak bude život vnímat člověk mladý, vstupující do života s hlavou plnou nejrůznějších ideálů a jinak ho bude vnímat a prožívat člověk v samém podzimu svého života.

Přes to vše musím konstatovat, že i v tom svém, současném podzimu života, bych rád žil aktivně, nikoli jen přežíval. V tomto věku máme za sebou velké penzum životních zkušeností. Jak ty zkušenosti dobré, tak i ty špatné. Oboje nás posouvaly vždy o kus dál. Tím víc si proto važme současného stavu. I přes všechny problémy, spojené se stářím, pokud dokážeme nasbírané životní zkušenosti racionálně zúročit.

Dnes je dnes a zítra už může být vše jinak. Chci si proto dál užívat to pěkné, co mi život ještě nabízí. I s vědomím toho, že ne vše je a bude vždy jen dobré. Ty střípky našeho života jsou stále pestré. A stojí za to je využívat. Pokud si z nich dokážeme vzít to hezké, a pokud možno minimalizovat přicházející problémy, budeme prožívat život takový, jaký ho chceme sami mít.

Takže, živote, vždyť já toho přece tolik nechci.

Věnuj mi ještě docela malou chvíli!