Osobní i intimní střípky z války

Co ještě dodat? Snad jen znovu zopakovat výkřik - válka je vůl!!!!

Bylo to šílené a je to bohužel šílené na mnoha místech světa i dnes. A proto je nutné o tom hovořit, aby to konečně skončilo a pořád se to neopakovalo. Díky za sdílení.

Kruté. Oběti, znásilňování, vyhnanství, loupení, . Vždy to odnáší nejvíce ti prostí lidé.

Těšínsko, Hlučínsko (a už jsem zase v dokumentaci Vojenského historického archivu, kde jsem pracovala 26 let). Těšínsko bylo německé historické území Prusko, takže je Němci po okupaci automaticky považovali za Němce, přičlenili k říši a měli brannou povinnost. Hlučínsko bylo složitější, tam byly různé národnosti, Češi, Němci, Poláci. Slezané. Měli si vybrat občanství, Češi se museli odstěhovat do protektorátu. Slezanům začali nabízet národnost slezskou, což byl později podvod. Museli podepsat tzv. Volksliste II, národnost příbuznou německé, záruka zaměstnání a živobytí. Na to mnozí skočili nebo byli dotlačeni. Tím pádem ale byli záhy oni nebo tak za dva roky jejich synové povoláni do německé armády. Mám velké pochopení pro Vaši rodinu. Zdá se, že ji v jejích podmínkách zasáhlo všechno hrozné, co mohlo být.

To je smutné vyprávění. Člověku běží mráz po zádech.

Díky. Ten článek vyplnil mezeru vzniklou pohledy moc zprava nebo moc zleva. Že totiž málokterý voják v té válce je z vlastního přesvědčení. Na civilní oběti v tom propuklém šílenství, kde chce každý jen žít a přežít, nikdo nebere ohled. Velké napětí nastřádané tím stresem pak chtějí muži ukojit na slabších ženách. Omluvitelné to není, je to zbabělé. Můj děda musel otevřít v poslední dny války ve středních Čechách prchajícím vlasovcům z Prahy před Rusy a NKVD všemi směry...svoji usedlost a babičku s třemi dcerami ukryl ve sklepě ve stodole, kde živořily několik dní. Když pak táhli vesnicí vyhnaní Němci ošetřoval je, protože po nich Češi házeli z úkrytů kamení a obvazoval jim rány a dával pít. Během války zas nosil do lesa ukrytým partyzánům chléb aby tam nezahynuli...a pak odmítl vstoupit do JZD. Odvezli stroje a jako poslední odvedli koně. Dědu "přesvědčovali" při nočních výsleších, aby podepsal. Jako jediny ze vsi nepodepsal. Rozbitého dědu vždycky k ránu vyhodily z tatraplánu postavy v kožených kabátech. Válka tak v životech lidí vlastně nekončí... tak jaképak dny osvobození.

Naprosto skvěle napsané. Až mrazivé. A hlavně velmi poučné. Moc vám děkuji, že jste se o tyhle střípky podělila.

Velmi silná a moc dobře napsaná vzpomínka na válku...

Děkuji velice za toto silné autentické svědectví. Válka přináší bolest, utrpení, trauma i nepřímým obětem po další generace.

Válka je vůl (Synkopy 61). Nezbývá, než souhlasit se všemi, co psali již přede mnou. Mezi obyčejným vojákem a agresorem, skrývajícím se ve "zlatém" paláci, je velký rozdíl. Buďme vděčni za demokracii, díky níž si můžeme dělat vlastní názor na dění kolem nás. Že už nám nikdo nenařizuje, CO a JAK si smíme myslet, že nejsme miminky, navlékanými do vojenských uniforem již v porodnicích. ZLO v krystalické podobě se nerodí v hlavách běžných lidí, ale psychopatů, kteří by sami bojovat nikdy nešli. Mějme to dnes a denně na paměti, nenechme s sebou manipulovat, řiďme se podle svého srdce a svědomí. Protože oběti jsou nejen na bojištích, ale i v civilním zázemí - ženy, děti, staří lidé, vypálené vesnice, zřícené domy, zničené tisícileté památky ... Ve válce mlčí (nejen) Múzy .... (Karel Kryl). Autorce děkuji za krásný článek, který mne hluboce zasáhl.