Je jaro, vše kolem nás kvete a voní a o hudební vložku se starají malí opeřenci. Tak bych ráda připomněla příběh, který se udál na jaře před pár lety.
Bydlím v paneláku, mám zasklený balkon s výhledem do malého parčíku se vzrostlými stromy. Parčík má také své trvalé obyvatele z ptačí říše. Několik let jsem sledovala straky, jak stavěly hnízda, jak je bránily před vetřelci a jak vyváděly mladé. Pak přišel velký vítr, shodil stračí hnízda z korun vysokých stromů a straky se odstěhovaly. Zato přibyla řada malých ptáčků – zpěváčků, které dříve straky vyhnaly. Tak nyní sleduji hlavně sýkorky, kosy, vrabce a čermáčky.
Při úklidu svého zaskleného balkónu jsem si všimla, že ve vnějším koutku, kde je malý schůdek krásně ukrytý před nepohodou, je neobvyklý shluk suchých listů, kousků igelitu a provázků. Domnívala jsem se, že to tam navál silnější vítr v minulých dnech. Příští den jsem chtěla toto větrné nadělení odklidit, ale k mému nemalému úžasu to už nebyla změť listů, ale krásně spletené hnízdo z větviček, slepených ohlazenou hlínou. Dívala jsem se zblízka přes silné sklo do ptačí domácnosti. Hádala jsem, čí domácnost to asi bude? Opatrně jsem hlídkovala, abych viděla majitele. Toho jsem sice nezahlédla, ale druhý den tam na dně leželo jedno zelenomodré vajíčko. Další den se objevila další dvě a už jsem také poznala svého souseda. Byla to paní Kosová. Nejprve ulítla, když zahlédla můj stín, ale už si na mne zvykla, sedí na vajíčkách a jedním očkem mě pozoruje. Neruším ji, jen občas nahlédnu, jestli je vše v pořádku. Dnes bylo krásně, celý den jsem měla otevřené dveře na balkón a najednou mě vyplašil velký křik. Vyběhla jsem se podívat, co se děje. Pan Kos seděl na drátěném plotě, který odděluje trávník od malého parkoviště mezi domy, a křičel na plné kolo. Mohutně mu v tom pomáhala jeho paní. Důvodem byla návštěva straky, která kolem plotu hledala něco k snědku. Straky jsou úhlavním nepřítelem drobnějších ptáků, kradou jim vajíčka i vylíhlá mláďata. Proto ten poplach. Byla jsem ochotná jim v tom odhánění pomoct, ale zvládli to sami, straka odletěla. Za chvíli už paní Kosová seděla na hnízdě a věnovala se svým mateřským povinnostem. Postupně se vyklubalo v hnízdě pět žlutých zobáčků, které se neustále dožadovaly něčeho k snědku. Oba rodiče se tužili a pilně jim nosili žížaly. Kosata rostla jako z vody. Za pár dnů vyletěli za rodiči a učili se najít si ty žížaly sami.
Jak jsem se dočetla, samička kosa sedí na vajíčkách 13-14 dní, dalších 14 dní oba krmí vylíhlá mláďata a následujících 14 dní už poletující mladé přikrmují. Protože 1 pár hnízdí i několikrát ročně, tak mají opravdu až do podzimu dost práce. A já s nimi, protože je musím hlídat a trochu jim přilepšovat.
Každým rokem se dívám, zda-li se na opuštěné hnízdo nevrátí, ale už se nevrátili. Škoda, byli to milí sousedi.
P.S. Fotka není kvalitní, ale nedalo se fotit lépe.
