Jak jsme se pustily se sestrou do záchrany kočiček

Milé sestry - zachránkyně kočiček, jsem ráda, že pořád jsou mezi lidmi takoví, kteří pomáhají svou péčí přežít zvířátkům, která by v přírodě pravděpodobně nepřežila. Teď Vám tedy držím palce, aby se noví členové Vaší kočičí smečky s ostatními kočkami už co nejdříve spřátelili. Někdy to trvá dlouho, i my jsme se Zuzkou zažily, že si naše kočky velmi dlouho na sebe zvykaly, nakonec jsme byly rády, že si aspoň mezi sebou neubližovaly, což bylo důležité. Ať jsou tedy ty Vaše k sobě už vtřícnější!

Moc vám všem děkuji za tak milé ohlasy. Moc si toho vážím. Věrko, článek si určitě přečtu. Tak ráda čtu o kočičkách, pejscích i o dalších zvířátkách. My tady krmily kunu, ježčí rodinku, to si k nám večer připochodovaly ježek maminka a tatínek s mládětem. Dokonce i lišáka Káju, kterého tu měl soused, než se odstěhoval. Ještě jednou moc děkuji.

Holky, vy jste zkrátka kočičí mámy, obdivuji vás. Já jsem měla kočky vždy, až na jednu, venkovní. Kdybych neměla papouška Kubíčka, určitě bych si nějakou od nás z útulku vzala domů.

Milé dámy jste skvělé a také se připojuji s poděkováním za kočičky. Podařilo se mi před rokem zachránit život malému koťátku, které by bez lékařské pomoci odešlo do kočičího světa. Moc Vám fandím a máte můj obdiv a úctu.

Inko, moc pěkné. Napsala jsem podobný článek: https://www.i60.cz/clanek/detail/32000/kocici-rodina

Dámy, máte můj velký obdiv. Moc hezký článek i fotografie. Kočky mne provázejí od mých šesti let a svůj život si bez nich nedovedu představit. Jsou to osobnosti, a jakýkoliv zásah do jejich "osobního" prostoru dost těžce nesou. Měla jsem vždy štěstí, že po počátečním prskání a pár vzájemných pohlavcích se čičinky sžily. Možná pomohlo i to, že když bylo vzájemné škorpení neúnosné, přetáhla jsem je všechny dohromady (což je sjednotilo proti mně) ručníkem. Zlehka, pochopitelně :-)) Pro jejich dobrou náladu bych zkusila doporučit kozlíkové kapky a šantu kočičí. Pár lístků čerstvé nebo zašít sušenou do polštářků apod. na hraní. To je pak radosti :-))

Inko a Míšo, my jsme měly problém s předchozí kočičí generací, i když kočky byly jen tři. Ale lichý počet nešel. Ke kočce a o rok mladšímu kocourovi přibyl odjinud další kocourek, ale ty dvě domácí ho nechtěly přijmout a on to řešil útoky na ně. Nebylo to neúnosné, ale pohoda s nimi nebyla až do konce. Teď máme sourozence z jednoho vrhu, dva z původních 4 a ti se mají rádi, i když to někdy také ze žárlivosti zadrhne. Držíme pacičky, ať je vám všem spolu dobře.

Asi pře půl rokem se k nám zatoulalo odrostlé kotě. Náš Mikeš ho nepřijal. Malá kočička na něj vrčela. Oboustranný nesoulad. Vzala si ho kamarádka a má ho dodnes. Je venkovní a pelíšek má ve sklepě. Okýnko pootevřené, aby se mohlo proběhnout. Tak jsem ráda, že našlo nový domov. Můj bratranec jich má 20, ale to už je moc!

Kočky jsou po pejscích moje druhá láska už od dětství . Je dobře, že se najdou hodní lidé, kteří se o ně starají. :-)

Fandím vám děvčata!