Tenkrát na Šumavě
Prachatice v roce 1965. FOTO: Alexandr Hampl, ČTK

Tenkrát na Šumavě

24. 7. 2025

Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá trochu omšele. Stárne, stejně jako já, která se zde před mnoha lety narodila. Moji předkové žili v Pošumaví po generace. Po válce, kdy se svět opět nadechoval k bezpečnému životu, se rodiče přestěhovali do města.

V tomto domě, v pronajatém krámku, začala maminka společně se svým nejmladším bratrem Slávkem, podnikat v oboru prodeje - Knihy, noviny a papírenské zboží. Na začátku se zdálo, že jde o výborný nápad. Obchodu se dařilo. Slávek pracoval v Praze, v redakci jednoho nakladatelství a měl přehled o vycházející literatuŕe. Maminka v sobě objevila velký obchodní talent a našla svůj smysl života. V okolních vesnicích se zakládaly Veřejné knihovny, a o nové zákazníky nebyla nouze.

Asi lze uhodnout, jak to v poválečné době nakonec dopadne. První komplikací v podnikání bylo narození mé maličkosti. Vyřešila se tím, že mne opatrovala jedna či druhá babička. Přestože na likvidaci menších živností došlo až později, obchod i se zbožím na konci roku 49 skončil ve vlastnictví státu a maminka v měsíční vyšetřovací vazbě a poté v místní nemocnici.

Pokusím se o vysvětlení té temné události (doma se později o ní téměř nemluvilo) a začnu historickou dobou. Prachaticemi vedla již od středověku obchodní Zlatá stezka, která končila až v Pasově na Dunaji. Po převratu v roce 1948 se začala znovu používat. Hranice se nacházela v hlubokých hvozdech Šumavy a nebyla ještě zabezpečená ploty s dráty pod napětím. Koncem roku 49 byla skupina lidí, vedená dvojicí ozbrojených převaděčů, spatřena pohraniční hlídkou. Došlo ke střelbě. Přesto se prchajícím lidem podařilo překročit tzv. čáru a na místě střetu po nich zůstala jen ve spěchu odhozená zavazadla. Ve městě poté začalo rozsáhlé zatýkání obyvatel a jejich vyslýchání, vzniklo totiž podezření, že uprchlíci zde měli zázemí.  Nalezené noviny v jednom kufru vedly i k zatčení maminky. Tisk snad pocházel z jejího obchodu, jak pochopila při výslechu a i tak málo tenkrát stačilo k její vazbě. Jinak s těmito událostmi neměla nic společného. Při domovní prohlídce se našel jen Pastýřský list  církve, který soudruhům také vadil. Stres z delšího pobytu ve vazební věznici (nevěděla nic o své rodině) způsobil, že začala krvácet a potratila. Po jejím propuštění se moji rodiče raději přestěhovali dále do vnitrozemí.

Maminka pak ve státním obchodě Kniha měla zákaz zaměstnání, ale byla později přijata do podniku Pramen n.p. Patřila k jeho dobrým pracovníkům. Když v nějakém obchodě klesaly tržby, byla tam přeložena a plán se nejen splnil, ale často i o dost překročil. Nevýhodou bylo, že na příští rok se nový plán o to více zvýšil. Pokud však nějakou práci ovládáte dobře, je těžké neukázat svůj um. Zákazníci u maminky nakupovali rádi a zůstávali ji věrní, i když to měli do obchodu poněkud z ruky.

 

 

 

Můj příběh rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarka Jendrisková
Díky za váš článek, je třeba stále připomínat, co se za vlády těch, co měli "vedoucí úlohu", dělo.
František Matoušek
Byla to těžká doba. Poválečná léta nebyla téměř k žití. Narodil jsem se ve válce a tak v těchto letech jsem už t.zv. rozum bral a viděl co se kolem děje. Otcovi sourozenci , většinou sedláci, přišli o všechno a byli nuceni vstoupit do JZD. Ale to už všichni známe. Příběh se mi líbil. Díky.
Hana Rypáčková
Také to tam miluji, příběhy z té doby je třeba připomínat, i když jsou smutné.
Soňa Prachfeldová
Byla to hrozná doba i mojí babičce sebrali krám, nastěhovali do baráku nájemníky. Šumava je krásná, do Prachatic jsem také zajela z Volar, kouzelné náměstí.
Daniela Lender Chaloupková
Děkuji za krásné, i když smutné, počtení. Další důkaz zrůdnosti komunistického režimu ....
Ingrid Hřebíčková
Naštěstí je takových vzácných žen jako vaše maminka v prodejně víc. Sestra už se o nich zmínila. To ostatní je ovšem smutné.
Michaela Přibová
Moc hezká vzpomínka. A smutná. Znala jsem několik moc milých prodavaček a přestože nerada nakupuji, k nim jsem ráda chodila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 31. týden

Chorvatsko, Řecko, Itálie. Tři země, kam Češi nejčastěji vyráží na letní dovolenou, jsme již v kvízu měli. Tento týden si dáme jižní sousedy - Rakousko. Jak moc ho znáte?