Dana Puchalská
21.5.2025 18:31
Moc hezký a hlavně vtipně pojatý článek. Děkuju.
Alena Vávrová
21.5.2025 15:45
Jo, Jo, Mirku. To je i u mne nekonečný příběh !
Jana Jurečková
21.5.2025 15:40
Mirku, bezvadný článek. Zrovna se dívám na poličku na stěně. Mezi jinými věcmi je sklenička s nápisem 50. Máme ji doma hodně roků. Dřív jsem si říkala, že se možná padesáti nedožiju a vida už mám 67. Sklenička pořád na mě kouká a jen konstatuji, jak ten čas rychle letí. Rozhodně ji nikomu nedám ani nevyhodím, to prostě nejde!
Libuše Křapová
21.5.2025 15:30
Jak moc dobře tohle znám :-) Některých věcí - a bylo jich už docela dost - jsem se už dokázala zbavit. Ale upomínky na krásné chvíle? Držím je v ruce - a pak uložím zpátky. Jenže ony se mi pak asi rozmnožují!
Alena Velková
21.5.2025 14:02
Pobavila jsem se. Teď jsem zrovna v likvidační fázi. Vyházela jsem skříně a věci mám v kufrech a krabicích...a pomaloučku přebírám, likviduju a smlouvám sama se sebou. Našla jsem fakt "poklady". A to ještě nedošlo ba broušené sklo a porcelán po prarodičích, to trprve budu trpět. Zeť mi o Vánocích položil otázku, jestli nemám 2 hrnky nebo 2 vinné skleničky stejné...no, nemám, takže v létě napravím i to, ale vyhoď to, když je to tak milé mému srdci :-)
Irena Mertová
21.5.2025 13:49
No, to bylo kruté.. :-). Když si s vámi taky hezky povídaly a nechtěly pryč... Já vím, někdy je to nutnost. Na druhé straně, několikrát jsem se musela stěhovat a když v novém bytě vybalím své knihy a jiné poklady, najednou jsme s kocourem zas tak nějak doma...
Zdenka Soukupová
21.5.2025 13:21
Mirku, tak mám pocit, že ten rozhovor je s mými "poklady". Zrovna tak se na mě dívají, zrovna tak se mnou debatují, když otevřu příslušnou skříňku. No, ještě nějaký čas mohou být v klidu, zatím se na ně nechystám... Moc krásný článek.
Radmila Coufalová
21.5.2025 13:06
Pro mě velmi aktuální. Ale neřeším svoje věci, likviduji pozůstalost po rodičích. A to hodně bolí. Těším se, až to budu mít za sebou. Ale Váš příspěvek je vtipný, doma si občas také takhle povídáme, jen bývám víc nekompromisní.
Dušan Brabec
21.5.2025 11:13
S přibývajícím věkem se toto téma stává vysoce aktuální. Věcí a sbírek mám opravdu hodně, což je tím, že mám velký mezonetový byt, v němž jsem po úmrtí manželky sám. Tak na redukci věcí ani moc netlačím a velmi mne těší, když se věc dostane k někomu, komu udělá opravdu radost. Tak jsem postupně udal a rozdal šatstvo po manželce, zbyly jen hodně drahé kožichy... A s mými sbírkami známek, odznaků, různých nálepek atd. ať naloží potomci...
Jarmila Komberec Jakubcová
21.5.2025 10:12
Můj zesnulý manžel byl tzv. hromaditel. Hromadil všechno co se mohlo hodit na pozdější dobu. Po jeho odchodu jsem si musela nechat přistavit velkokapacitní kontejner. Já naopak nic nehromadím, oblečení co 2 roky nenosím jde do Charity a průběžně nepotřebné věci vyhazuji.
Načíst starší příspěvky