Raději nic neříkám. Senioři jsou nazýváni mlčící generací

Dnes přežije jen ten kdo je schopen přijímat novinky a učit se nové věci.

Byly kdysi civilizace, kultury, které byly zvědavé, co si staří myslí a dokonce se jejich názory řídili. Ti přežili.

Bingo!!! Naprostá trefa do černého. Mluvíte mi z duše. Ta tichost - ona není výrazem kapitulace, vůbec ne. Je výrazem životní moudrosti, ke které se někdo musí propracovat, někomu je dána a někdo k ní nedospěje vůbec.

Ano, i náš děda (91) tvrdí, že nám do toho mluvit nebude... A následuje několikahodinový rozbor co všechno dělám špatně (od špatného výběru motyčky až po to, že jsem synovi dovolila oženit se), co bych měla dělat, jak bych to měla dělat, nejlépe tím doběhnout všechny sousedy a vůbec kohokoli... Pak následuje školení o chybách mého manžela a dětí, u kterých schválně mění jména, případně používá hanlivé přezdívky... Většinou při tom trávím čas prací na zahradě nebo u něho v domácnosti, takže utéci zcela nelze (pokud to jde, měním průběžně pracoviště, což znamená chvilkový únik). Když odcházím domů dřív, jsem špatná dcera, která s ním dostatečně nekomunikuje... Když mne práce zdrží, už bych měla jít domů a pomalu mne vystrkuje ze dveří... Jsou lidi a lidi... S babičkou byla radost probrat úplně všechno, měla pochopení pro všechny členy rodiny s jejich různými povahami a potřebami, zlatý člověk, jen život s dědou byl takový očistec na zemi...

Snažím se mladým do jejich života nemluvit. Sem tam k nějakému střetu dojde, ale většinou to je prkotina. Jen se mi nelíbí agresivita mezi mladými lidmi a dětmi a bohužel je to stále horší. Jak se chovají k nám radši neříkám.

Pokud lidem schází nadhled, soudnost, úcta a respekt napříč generacemi v obou směrech, nedomluví se spolu a neporozumí si nikdy, ale to bude zřejmě vždy nedostatkové zboží ...

Zhruba v intencích tohoto článku se chovám. Generační rozdíly jsou výraznější než v minulosti, tak se snažím existovat především uvnitř své generace :-)

Celkem chápu nechuť mladší generace k poučování od starších, že za jejich mládí bylo všechno levnější, hezčí a lepší.

Nelze škatulkovat. Je pravda, že ženy, ať mladší, či starší mají ve své nátuře více všechno rozebírat. A být více tichý, až pasivní, nevím. Ale myslim, že častěji jsou oblíbeni dědečkové, kteří tolik nepoučují a nekritizují. A s tou sobestacností je svatá pravda.

Já tedy také mým dětem a vnoučatům do jejich vzhledu nemluvím, vždyť si sama dobře pamatuji, jak mi to vadilo u mých rodičů. Ale rozhodně nejsem mlčící. Je tolik témat k hovoru. Politika, společnost, ekologie, kultura... Nestojím o to, aby se mě ptali na rady. Prostě diskutujeme, bavíme se a já jsem v jejich společnosti šťastná.