Táňa (59 let): Odmítli jsme letos v létě dětem hlídat zvířata. V rodině je zle
Ilustrační foto: Freepik

Táňa (59 let): Odmítli jsme letos v létě dětem hlídat zvířata. V rodině je zle

5. 6. 2025

Syn koupil dětem psa, dcera morčata, další dcera má dvě kočky. Každé léto se opakuje stejná situace. Všichni čekají, že se o ně s manželem postaráme, zatímco oni budou cestovat. Poprvé jsme odmítli. A nastal problém.

Loni jsem měla na chatě v Beskydech v jednom týdnu psa, morčata i dvě kočky. Kočky musely být zavřené neustále uvnitř, jsou zvyklé žít v Praze v paneláku, vůbec nechodí ven. Takže jsme žili týden ve stresu, že zapomeneme zavřít okno či dveře a ony zdrhnou a ztratí se. Bylo vedro, ale my kvůli koček museli spát se zavřenými okny.

Pes se naopak s kočkami moc nesnáší, takže musel pobývat v předsíni. Což se mu samozřejmě nelíbilo, takže celé noci vyl a poškrábal nám vstupní dveře.

Morčata byla v pohodě, mají svou klec, akorát z nich šel strašný smrad.

Snažím se k té situaci přistupovat s humorem, ale takto se to opakuje několik let v různých obměnách. Někdy hlídáme psa, někdy kočky, někdy morčata, někdy všechno dohromady. Svého času jsme mívali i klec s ptákem, ale ten už naštěstí není. Ano, zní to cynicky, ale mě už každé nové zvíře v rodině děsí.

Chápu, že děti chtějí zvířátka. Jenže to je zodpovědnost. Kdo si pořídí psa, musí počítat s tím, že je to určité omezení, že s ním nemohou třeba k moři letět letadlem. Jenže syn se k tomu staví, jako by byla naše povinnost si ho vzít pokaždé, když se rozhodnou někam jet. V zimě lyžovat do Alp, v létě do Řecka. Navrhla jsem, ať jedou k moři autem a vezmou psa sebou. Řekli, že by to bylo náročné, že jedou na ostrov, že by byl ve stresu, kdyby musel cestovat v letadle v zavazadlovém prostoru a že by ani nemohl do hotelu, který si vybrali. Ale mně pustošit zahradu může.

Nejdříve začal protestovat manžel. Chtěl jet k přátelům na chatu, ale kvůli hlídání zvířat jsme nemohli. Chtěli jsme si zarezervovat zájezd, ale nemohli jsme, protože mladí nevěděli, kdy přesně pojedou oni a kdy tedy budou potřebovat hlídat. Nakonec jeden rok v létě jela dcera s rodinou jeden týden do zahraničí, takže byly u nás morčata, pak dcera s rodinou další dva týdny k moři, takže u nás byly kočky, pak syn s rodinou na další dva týdny už nevím kam, takže byl u nás pes a na další dva týdny, kdy se všichni vrátili, ke zvěřinci přibyla vnoučata. Last minut v září jsme už nesehnali. Stejně jsme byli tak vyřízení, že jsme jen seděli u lesa a koukali do zeleně.

Manžel letos už v březnu ohlásil, že jedeme v červenci na jedenáct dnů do Chorvatska a pak na týden k přátelům do jižních Čech. Mladí koukali jak omámení. A kam dáme zvířata, ptali se?

Do zvířecího hotelu, řekli jsme.

To nejde, Vašík nikdy v psím hotelu nebyl, vždyť by byl smutný, nezvládl by to, vysvětloval syn.

Trvali jsme na svém. Letos nehlídáme. Ani pudla Vašíka, ani kočky, ani morčata.

Mladí jsou naštvaní. Dcera se mě dokonce zeptala, jestli to fakt myslíme vážně.

Urazilo mě to. To si nemůžu jet v létě k moři, ke známým?

Štve mě, že naši pomoc brali tak automaticky. Manžel se naštval tak hodně, až mám strach, že se vztahy v rodině narušily. To bych nechtěla. Ráda dětem pomáhám, jsem vždycky šťastná, když se všichni sejdeme, když přijedou vnoučata.

Ale bohužel, toto léto se u nás rodinná idyla konat nebude. Manžel je rozladěný, děti uražené. Nejhorší je, že jsme se kvůli tomu začali hádat i s manželem. Začala jsem mu totiž vyčítat, že byl moc tvrdý, že jsme se měli zkusit domluvit a neodmítat hlídání zvěřince tak rázně. On naopak tvrdí, že jsem s odmítnutím jako první přišla já, že jsem loni celé léto nadávala a tvrdila, že to letos uděláme jinak. Tak nevím, zda jsem neudělala chybu. Ale každopádně si letos mladí se svým zvěřincem musí poradit sami, mohou si třeba zvířata hlídat navzájem. Zvláštní je, že to nikdo z nich nikdy nenavrhl. Vždycky spoléhali na nás.

 

(Redakčně zpracováno na základě vyprávění čtenářky, která si nepřála uvést celé jméno. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

domácí mazlíčci rodina životní styl
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Škopánová
Oceňuji rozumné stanovisko všech, kteří realisticky zhodnotí své možnosti ať časové či jiné a na základě této úvahy si zvíře nepořídí.
Soňa Prachfeldová
Chápu, že ne vždy jde hlídat, zvláště pokud ještě chodíte do práce. A vždy je to na vzájemné domluvě. My si vzájemně vypomaháme, když jede někdo z rodiny na dovolenou, ale máme výhodu pod jednou střechou a na jedné zahradě.
Naděžda Špásová
Myslím, že jste se zachovali správně. Nechci být hrubá, ale vaše děti jsou pěkní sobci, jak se říká v jednom rčení, vy podáte prst a oni chňapnou celou ruku. Ano, chápu, že vás mrzí, jak se zachovali, když jste odmítli, ale oni si musí uvědomit, že máte taky svůj život. Jeďte někam na dovolenou a užijte si to, zasloužíte si to. :-)
Danuše Onderková
Rozhodli jste se správně, dnes máte svůj život a tak si ho přizpůsobte svým radostem. Ano, po domluvě občas pomohu, ale nesmí se to brát automaticky. Dcera měla andulku a když jsem jela s mladými na dovolenou na Slovensko, tak jsem ji brala sebou. Bylo to ale pouze jednou. Děti si přáli psa. Vysvětlila jsem jim, že mají tolik zájmů a já jsem skoro celý den v práci, že by u nás byl pes chudák. Až budu v důchodu tak si ho pořídím. Jenže k tomu stejně nedošlo a nedojde. Dcera se odstěhovala do Anglie a já jsem půl roku od rána do večera na stánku se zmrzlinou. Brala bych to jako týrání. Tak jsem raději vše zamítla. A děti nikdy za mnou nepřišli, abych hlídala. Vždy je berou sebou na dovolenou.
Hana Rypáčková
V naší psí rodině jsme si vždy hlídali navzájem při cestě do ciziny , dokud síly stačily. Ne celé prázdniny..
Marta Hrušková
Jak praví české přísloví: Každý svého štěstí strůjcem. Když si někdo pořídí zvířata, musí počítat s tím, že o ně bude pečovat. Já jsem od svého dětství měla spoustu zvířátek, ale vždycky jsme je buď brávali s sebou na dovolenou, nebo se starali sousedi. Ale jen jednou za léto na nejvýš 14 dní. Některá vydržela třeba déle bez péče – např. rybičky nebo pakobylky. Naše dcera byla také „zvířecí“ a v létě jsme kolikrát měli v péči školní zvěřinec, ale vždy dobrovolně a třeba na týden, případně chodila do školy a starala se tam. Nedávno jsme to počítali, kolik druhů havěti nám prošlo domácností a dostali jsme se k číslu 21. Ale naprosto souhlasím s tím, že když si pořizuji něco živého do domácnosti, musím se přizpůsobit situaci. Kromě toho děti také pochopí, že zvíře není hračka, ale na nás nejvíc závislý a nejslabší člen rodiny, který potřebuje naší péči. Já osobně bych souhlasila s péčí po oboustranné domluvě a byla bych nekompromisní se svými požadavky, a pokud by se to „mladým“ nelíbilo, odmítla bych slovy „ Nejsem služka!“
MIROSLAVA JELÍNKOVÁ
Není to jen u Vás, my mívali spoustu zvířátek doma, jako dítě jsem měla morče, křečky, kanárky a starala se. Psa mi nikdy naši nedovolili. Už cápu i proč, ale bylo mi smutno, bratr o hodně starší, já stále sama. Chodila jsem ven a ke kamarádkám, ony k nám nemohly... Jako máma jsem jezdila co léto na vesnici a děti si tak zvykly a mají rády zvířátka, všechna... Doma byl zajíc, myšky, morčata, pejskové... Ale jsou dospělí a ve svém. Já si koupila nové koberce, běhouny, protože mám také pesana a nechci už, aby je zničil... Už na nové nemám. Je mu 12 let, nic jiného neničí, pohybuje se po celém bytě. Jsem jím uvázaná doma, na druhou stranu mě nutí chodit ven a dělá mi společnost. Nechci ho dát hlídat, protože bych musela na oplátku hlídat jejich, kteří (na rozdíl od mého) línají a chlupy jsou všude. Morčátka stačí vyčistit, hobliny, tráva, zrní, nejsou cítit. Kočky jsem nikdy neměla, na vsi jsme si je užili, ale pejsky jsme tu měli. Jednoho syna, když studoval, škola, pak byl v Praze, pak v Holandsku pracoval apod. A pejsek tu žil osm let, pak si ho odvezl. I druhého syna fenka tu nejdříve nežila, pak se syn vrátil domů i s ní. Byla zlatá a musela si zvyknout na našeho, než se syn odstěhoval. Nejmladší má největší plemeno, hodné, zlatíčko, ale chlupy všude a bylo mu 12 před pár dny. Není dobré, když se zlobíte, nadáváte, partner, manžel, v tom žije a poslouchá to a ustupuje, znám takové lidi. A když se rozhodl to "rozseknout", vyčítáte mu to... Ano, situace bude napjatá, ale to by byla stejně a kdo ví, jak by to mezi Vámi dopadlo...
Antonín Nebuželský
Když je něco, jako tohle hlídání, například, na chvilku nebo občas, tak to je radost. Ale nemělo by to být automaticky. Stalo se mi, že manželka řekla :" ty jsi venku k těm dětem samý ťuťu ňunu, a naše děti sprdneš. Copak jenemáš rád? A doplňte si každý ze svého života...
Zuzana Pivcová
Náš známý zde dostal na hlídání starou fenečku jorkšíra, když jeli mladí do Chorvatska, bylo jí zle, ještě jsme s ní jely s Marcelou na veterinu pohotovost v ČB a za dva dny pak před námi na trávě dodýchala, on se chudák bál, že se na něj budou zlobit, že se nepostaral, jenže dopředu se vědělo, že má slabé srdíčko, ale také se jí stýskalo. Já bych od zvířátek nejela. Když jedna potřebuje jet do Prahy, druhá je samozřejmě s kočkami.
Jarmila Komberec Jakubcová
Žiji ve vícegeneračním RD spolu s rodinou svého syna. Jeho rodinu tvoří i fenečka, kočička a králíček. Já zase mám kočičku. Když mladí jedou na dovolenou automaticky jim jejich zvířátka pohlídám a oni zase se starají o moji kočičku. Považujeme to za samozřejmost a nikoho z nás by nenapadlo, že se jedná o nějaké obtěžování. Nedávno jsem byla 14 dnů v lázních a snacha s vnoučaty se vzorně o kočičku Polynku starala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 24. týden

Ve vědomostním kvízu tohoto týdne ukážeme některé méně známé památky a zajímavosti české přírody.