Ilustrační foto: Freepik

Heleno, hledej!

30. 5. 2025

„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání ulicemi města.

domácí mazlíčci Můj příběh společnost

Autor: Jan Pražák

Hodnocení:

(5.2 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Daniela Lender Chaloupková 30.5.2025 15:17

Moc hezké, vtipné a VELICE výstižné. Osobně bych se raději kámošila s Helenou než s popisovanými dámami :-)) Díky za pobavení :-)

Anna Potůčková 30.5.2025 13:36

Hezký článek, který se moc dobře četl. Necht se Vám na Íčku líbí.

Jana Šenbergerová 30.5.2025 13:27

Moc pěkné. Ať se vám na íčku líbí a daří.

Eva Mužíková 30.5.2025 12:34

Tak to jste mne pane Jene opravdu potěšil. Dovolím si ohodnotit Váš milý článek takto - ********, diky.

Jarmila Komberec Jakubcová 30.5.2025 12:08

Moc hezký článek.

Mirek Hahn 30.5.2025 12:01

Svěží, vtipné, s nadhledem. Dobře se to čte. Díky.

Zuzana Zajícová 30.5.2025 11:43

Honzo, vítám tě na íčku!

Zpět na homepage Zpět na článek

Člověk míní, život mění: Těžká jsou rána důchodců

Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační rána, kdy nebudu muset vstávat po zazvonění budíku, toho hrozného, nepřítele, který dříve každé ráno nekompromisně hulákal na nočním stolku, dokud mě, na pokraji infarktu, nevyhnal z postele.

Alena Velková

WéCé a já

Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí záhady. Přijde mi, že ona mista mají jistou magii. Jak jinak si vysvětlit události, které se tam dějí?

Šárka Bayerová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Kremrole

Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z dálky vítá vůní čokolády. Na pultě různé druhy pralinek, ve skleněné vitríně zákusky. Některé znám, s ostatními se postupně seznámím.

Vlastimila Kosorínová

Nečekaná operace na autobusové zastávce

Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové zastávce. Přišla jsem s předstihem, jako vždy a všude, a využila jsem těch deset minut k malému občerstvení. V žaludku mi kručelo a byla mi zima. Pofukoval studený vítr.

Ilona Ondráčková