Padesát let po maturitě
FOTO: Poskytnuto z osobního archivu J. Berky

Padesát let po maturitě

11. 6. 2025

Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V novém perfektně padnoucím obleku kráčím do školy. Na ten mi dal peníze dědeček, mistr kolářský, když na trhu zpeněžil své řemeslné výrobky. 

Třída je vyzdobená. Už na mě čekají. Bojím se, nebojím? Mám respekt, protože jsem tomu moc nedal. Na trojky, ale umím. Čekám jen, že to bude lepší. Stojím před komisí a tahám otázky. Z češtiny i ruštiny mám romantismus. Má duše ho tehdy byla plná. Chvíli lapám po dechu. Nakloní se ke mně mladá profesorka Adamczyková, která pro nás tehdy byla sexy bohyně: „Víš, romantismus jsou i Ty Tvé dlouhé vlasy.“ Měl jsem je tehdy do půli zad. U nás v Přerově mi je kluci záviděli. K maturitě se museli ostříhat. Vedoucí tajemník Severomoravského kraje neostalinista Miroslav Mamula to nestrpěl. Máchu i Puškina se mi z vědomí podařilo vydolovat. Svatý týden jsme strávili po pardubických hospodách a dopoledne jsme vyspávali.

Naše škola se tehdy jmenovala Střední průmyslová škola potravinářské technologie v Pardubicích. Učili nás tam mlynářskému, pekařskému a cukrářskému řemeslu. Měli jsme i školní prodejnu, kde stála fronta na výrobky až ven. Někdy se peklo podle receptů ještě z Rakouska-Uherska. Učitel odborného výcviku Krkoška byl mistr světa v cukrářském oboru. Maturitu jsem zvládl, ale ozval se mi žaludek. V dílnách jsem uzmul dobře vypečené rohlíky a utíkal jsem na poštu podat telegram rodičům, že to mám za sebou. Zpátky jsem se stavil pro vlašský salát. Ti starší ví, že nejlepší byl v mléčném baru. Za 20 dkg 3,20 Kč. Sedím naproti školy v parku na lavičce a pozdně snídám. Jsem na začátku abecedy, tak čekám na další. Pak vyrážíme do „Žáby“ a sedíme tam, až nás večer vyhodí.

Naposled jsme měli sraz před 10 lety. Holky to již nechtějí organizovat. Je to nevděčná práce. Zajistíte nocleh a týden předem se někteří omluví. Také kontakty již nebyly za tu dobu platné. Jsme z celé ČR. Jediná průmyslovka tohoto oboru. Jako inspektor jsem  jejich aktuální bydliště a spojení vyčenichal. Domluvil jsem také prohlídku naší školy. Co se změnilo a co jsme poznali. Provázela nás profesorka Kovaříková, která maturovala 3 roky po nás a ve škole ještě v důchodu učí. Hlavně nás zaujal školní mlýn, který je dnes technická památka (viz ilustrační foto). Chtěli ho vybourat, ale památkáři to nedovolili. Také prohlídkou mikrobiologických, analytických a fyzikálních laboratoří jsme si připomněli, jak jsme zde kdysi míchali roztoky.

Vzpomínali jsme na školní léta v útulném menším hotelu obklopeném lesoparkem. Je toho moc, co jsme si připomněli. To víte, byli to nejkrásnější bezstarostná léta v našich životech. Byli jsme mladincí, nezkušení, tam jsme začali ochutnávat život. Vznikaly první lásky, první setkání s alkoholem a další. K maturitě se nás dostalo 29 studentů. Z toho se nás setkalo 15. Bohužel 9 již je po smrti. Někteří se omluvili a některé jsem nenašel. Co mě, ale překvapilo? My sedmdesátníci máme ještě naživu 7 našich kantorů!!! Samozřejmě, že to jsou dnes devadesátiletí a více let staří muži a ženy.

Moc jsme si to užili. Na sociálních sítích jsem četl, že na srazech se spolužáci vychloubají. Čeho dosáhli, jak jsou bohatí, kde všude byli a jak se jim daří. Některé prý to tak otráví, že na srazy přestávají jezdit. U nás to nebylo. Ani o dětech a vnoučatech nebyla řeč. Spíše jsme rozebírali společné zážitky, kterým jsme se po letech upřímně zasmáli. Navrhl jsem setkání po 2 letech, protože nás ubývá. Je mezi námi jeden velmi bohatý člověk, který má podniky až v Číně. Pozval nás příště na svůj statek. Takže nás to nebude tolik stát.

 

 

Můj příběh škola vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Lender Chaloupková
Pěkný vzpomínkový článek, děkuji :-) Absolvovala jsem asi tři srazy po střední, ale atmosféra nebyla příznivá. Zato ze základky jsme se poprvé setkali po 35 letech, od té doby každých pět let a je to pokaždé skvělé. Bohužel, i naše řady již prořídly ....
Jiří Dostal
:-) :-) :-) Ví pan Berka,,, ale jistě, že to absolutorium byla maturita a ne jenom nějaké romantické tajemství? :-) :-) :-)
Hana Řezáčová
Hezké! Díky za sdílení ... My jsme měli "padesátku" v roce 2022, ale scházíme se často, každých pět let pravidelně a i mezi tím - setkání jsme měli i před týdnem ... Chodím na tyto srazy moc ráda. Jen to moc letí! Vzpomínám si, bylo mi asi šest, tak šel na sraz po padesáti letech dědeček, pamatuji i stejný sraz mého tatínka - no, a já už mám tuto slezinu, jak říkáme, za sebou ... Jak zastavit čas?
Iva Bendová
My máme tři, co už nikdy nepřijdou ... Sešlo se nás 15 z 25, některým to nevyšlo na poslední chvíli, to nám bylo moc líto, ale o to více jsme si vážily každé přítomné :-)
Zuzana Pivcová
Zrovna nyní v sobotu jsme měli sraz od maturity. Protože se scházíme pravidelně, nemá nikdo potřebu a důvod hovořit o své kariéře ani vnoučatech, ta už odrostla. Spíš si také vzpomeneme na různé zážitky, ale také na ty, kteří už mezi námi nejsou. Už chybí čtyři. Bývají to milé srazy a už se těšíme na další rok.
Jarka Jendrisková
Perfektní vzpomínka, která se každého dotýká. Za mě byl nejlepší sraz že základkou po 30 letech. Ještě dnes se stydím, co jsme tenkrát vyváděli.
Zdenka Soukupová
Jindřichu, moc hezká vzpomínka. Taky se občas scházíme , ale taky nás, bohužel, ubývá. Ale vždy se na tu chvíli proměníme v ty mladé, aktivní, veselé, zdravé..... a bývá to hezké.
Jan Zelenka
Mám po maturitě již 64 let. Už se nescházíme. Více, než polovina spolužáků je už po smrti. Ale vzpomínky jsou stále pěkné.
Simona Kroupová
Hezké vzpomínky. V této škole jsem maturovala v roce 1984 a vše bylo přesně tak, jak je zde popsáno. Ve školním mlýně jsme mívali praxe. Nejvíc mě to bavilo v laborkách. Chemii jsem měla moc ráda. A supr byl i ten obchod, kde se prodávaly různé dobroty, které upekli na praxi šikovní žáci. Nezapomenu na den, kdy jsem si tam koupila čerstvě upečený chléb a s chutí kus snědla k obědu. Večer mě kamarádka vytáhla na můj první ples.. I přes hendikep nafouklého břicha jsem se tam seznámila s mým budoucím manželem. A ten příběh jsem pak vyprávěla svým synům..
Naděžda Špásová
Jojo, taky jsem byla loni v Praze na srazu třídy po 50 letech. Bylo to veselé, jako vždy, když se sejdou baby. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 24. týden

Ve vědomostním kvízu tohoto týdne ukážeme některé méně známé památky a zajímavosti české přírody.