Marie Faldynová
17.6.2025 19:11
Budu se modlit, abyste našla přátele, kteří Vám vrátí radost ze života. Třeba i na íčku :-)
Marie Faldynová
17.6.2025 18:59
Sama vidíte, kolik lidí sestra zarmoutila. Každý, kdo si vezme život, někomu chybí. Myslete na to.
Daniela Lender Chaloupková
17.6.2025 18:58
Vše již bylo řečeno a napsáno. Tak snad jen - pevné virtuální objetí na dálku. Mějte kolem sebe lidi, kteří Vás podrží ... Hodně sil ...
Radmila Coufalová
17.6.2025 17:41
Děkuji všem za laskavá slova
Zuzana Pivcová
17.6.2025 16:15
Je to hodně smutné. Všichni nejsou stejně silní a bolest duše je právě tak silná jako bolest fyzická. Pokud ne silnější.
Dagmar Vargová
17.6.2025 15:29
Pro mě je to hodně těžké a samozřejmě smutné téma a naprosto Vás chápu. Syn mé kamarádky ukončil svůj život skokem pod vlak (27 let). Úspěšný mladý muž před koncem studia, už byl Bc. a končil magisterské studium. Údajně z nešťastné lásky, byl poprvé "vážně" zamilovaný. Ona to uzavřela s tím, že mu nabídla "kamarádství". Celé je to šílené, vždyť nebyla jediná na světě! Ono se říká, že sebevrazi jsou především sobci. Jim už je to jedno - ale co rodiče, rodina? Milovali je, investovali do nich spoustu peněz mj. na studia... a hlavně spoustu lásky. Rodiče se z toho nevzpamatují do konce života. Prý vše časem přebolí... houby, nikdy to nepřebolí, bolest zůstane navždy. Toho kluka jsem vozila v kočárku, strašně chybí i mně... můj syn vlaky miluje... holt je to zapovězené téma. Musím se tomu vyhýbat... Přeji Vám hodně sil k překonání zármutku.
Naděžda Špásová
17.6.2025 14:19
PS., omlouvám se, nějak mi utekla hvězdička, správně je ******.
Naděžda Špásová
17.6.2025 14:17
Radmilo, je to smutné hlavně pro vás. Sestru už nic netrápí, pro vás je to asi tak trochu šok. Ono ale postupně všechno přejde a myslím, že naopak přibývá sebevražd u mladých. V rádiu a na seznamu je to na denním pořádku. My jsme v našem věku naopak celkem spokojeni. Můžeme dělat věci, které jsme dříve nemohli, jít kam chceme a určitě by se ještě něco našlo. Přeji vám pohodu, zdraví a hlavně štěstí. Smutek přejde, vzpomínky zůstanou.
Iva Bendová
17.6.2025 13:11
Kdo nezažil bolest duše, plné pro druhé nepochopitelné beznaděje, pobyt v bublině s pocitem, že vše hezké je jen pro ostatní a pro nás nic, ten nemá šanci se do toho vžít. Vím, o čem mluvím. Naštěstí mi zůstal pocit zodpovědnosti za blízké, v těchto šílených stavech, a také mě držel citát jednoho rabína, že sebevražda může být krokem z louže pod okap, že nevíme, co bude s naší duší dál ...
Jana Kollinová
17.6.2025 13:10
Domnívám se, že jen osobnost se silně vyvinutým pudem sebezáchovy dokáže v kritické chvíli přilnout k životu, byť z jejího pohledu nepřijatelnému, uchopit záblesk poslední záchrany a vyhledat odbornou pomoc.
Načíst starší příspěvky
