Tahle země není jenom pro mladý
Desítka za desítkou
šly s tebou dlouho ladně.
Ta čtvrtá ještě tvářila se vnadně,
však pátá zdála se už příliš
a při té šedesáté šílíš.
Mládí je pryč,
co ještě můžeš ztratit,
když vydala ses na cestu
po níž se nejde vrátit?
Se sedmou najednou se smíříš,
už totiž dobře víš, kam míříš.
Ztrácíme iluze a také svoje blízké,
a sebevědomí je někdy příliš nízké.
Pak na nás bůhví odkud jukne
osmdesát.
Smutná? Kdepak!
Je nejvyšší čas zas se začít smát.
Možná tě dostihne i devadesát.
Nedaleko Libanonu Čestmír Boháč jel na slonu, karavanu doprovázel, chvílemi s ním ten slon házel, …
Jaro mělo na kahánku, slunce chystalo se spát usedla jsem do altánku a toužila rozjímat… Po chvilce…
Jestli se ti bude zdát krásný, dlouhý sen, o dnech, které teprve přijdou. Věř tomu, že ti v realitě…
Zas je tu zpátky ten zázrak jara, bledulky v lese, fialky pod keři. Rozkvete bíle i haluz stará a…
V roce 2008 se mi děly zvláštní věci, dobré, horší, velmi těžké, ale i ty až neuvěřitelně krásné. Začalo to na jaře, kdy v Národním muzeu v Praze pořádali úžasnou a rozsáhlou výstavu „Stopy lidí“ a jejíž název mi vnuknul nápad poslat tvůrcům svoji krátkou básničku POŠLAPANÝ SVĚT, kterou si tady budete moci přečíst.
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Jak dobře znáte postavy z knih? Na to odpoví vědomostní kvíz tohoto týdne.
Umíte hrát na nějaký hudební nástroj? A hrajete na něj ještě?
Ano, umím hrát na několik hudebních nástrojů
