Prší a déšť stéká,
po mých vlasech a tváři,
čeká, jak se tvářím.
Dělám, jakoby nic,
ten déšť je bez hranic,
dívám se na to,
jak kapky deště,
se třpytí na květinách
a stromech.
A já volám, ať prší ještě,
je to kouzelné přírodní
divadlo, to mě teď napadlo.
Prší, prší, prší.