Ilustrační foto: Freepik

Jinde a jinak

18. 8. 2025

Na okraji Sahary, v suché a vyprahlé zemi, se vydává mladík, spolu s ostatními schopnými muži kmene, na osmiměsíční putování, aby dokázal své dívce, že si zaslouží její lásku a přízeň. Pokud nepřivede zpět stádo zdravého a vykrmeného dobytka, neobstojí ani před ní, ani před jejími rodiči, kteří teprve rozhodnou, zda mu svou dceru svěří. Dívka, jakmile uplyne ta správná doba, vyhlíží zvědavě a rozechvěle do dáli, dokonale upravená a vyzdobená, a trpělivě čeká na to, jak a zda vůbec její vyvolený svůj náročný úkol splnil.

V kdysi shlédnutém dokumentu svatba nakonec byla.

Napadlo mě tehdy, že čím méně civilizovaný kraj, tím častěji jsou lidé přirozeně a prakticky pro život moudřejší a jejich principy a hodnoty hlubší a logičtější. Ovšem takovýchto míst soužití člověka s pravidly a zákonitostmi přírody rapidně ubývá.

glosa příroda společnost

Autor: Iva Bendová

Hodnocení:

(4.7 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Caklová 18.8.2025 10:36

Jen mě ještě napadá, ať muž či žena, každý je jedinečný. Z jakého titulu by měl muž zajišťovat ženu, nebo žena muže, to s přírodou nemá nic společného. :-)

Jitka Caklová 18.8.2025 10:27

:-) :-) Ne asi, ale určitě. Právě v učarování je ona zrada. VLASTNÍ zkušenost, ať je jakkoliv těžká. nikdy nezradí a čím je těžší tím je posilující. Ale je nepřenosná a nikomu nic nedokazuje ♥

Iva Bendová 18.8.2025 10:11

Tvárné téma na všechny strany, chápu i vás, ale já to pochopila jinak a nepodařilo se mi to vysvětlit, jak. Prostě mladík musel nejprve dokázat, že dívku v životě zajistí, že je na něho spolehnutí, že je silný tělesně i vůlí. Asi mě dokumentarista tehdy zmátl a očaroval :-)

Jitka Caklová 18.8.2025 10:05

A právě filmy, které vyrábí mocní, se necháváme ovlivňovat. O životě v souladu s přírodou nevíme vůbec nic, právě díky civilizaci.

Irena Mertová 18.8.2025 09:42

Je to naše hezká romantická představa o životě, který v podrobnostech neznáme... Když si představím, že bych byla sama členkou takového společenství ... no, nevím nevím... :-)

Jitka Caklová 18.8.2025 09:39

Nevím, co je na životě ryzího, když mladík riskuje svůj i život soukmenovců, aby dokázal lásku. To nemá s "pravidly a zákonitostmi přírody" nic společného . Láska se rodí ze společně skládaných drobných střípků a ne že jeden z rozhodnosti druhého přijde k hotovému.

Iva Bendová 18.8.2025 09:09

Mirku, je mi naprosto jasné, jak moc se o tom dá polemizovat. Byla jsem tehdy ovlivněná nejen tímto dokumentem a dalšími, ale i filmem "Bohové musí být šílení." Důležitá slova v textu jsou: "Napadlo mě TEHDY ..." Ani Toltékové nebyli tak ideální, jak by se ze "4 dohod" mohlo zdát. Ale i tak si myslím, že lidé mimo civilizaci žijí prostě tak, jak příroda vyžaduje a co jim dovolí, ryzí život. Dnešní doba je pohodlná, za mnohé jí vděčím, ale některé současné dokumenty mě děsí. Čeho je moc, toho je příliš.

Mirek Hahn 18.8.2025 08:41

Nemyslím si, že by ta premisa na konci byla obecně platná. Čím méně civilizovaná společnost, tím více je v ní násilí přijímáno jako součást společenských norem a to už tak moc s moudrostí a hodnotami nesouzní. Myslím, že si trochu romantizujeme tu ideu, jak lidé žijící v přírodním stavu jsou morálně čistší, moudřejší a nezkazila je moderní společnost.

Šárka Bayerová 18.8.2025 08:15

Hezké a originální zamyšlení!

Zpět na homepage Zpět na článek

Cestující v metru

Nastoupila jsem do metra na Vyšehradě a posadila jsem se naproti staršímu páru. Oba se nápadně…

Michaela Přibová

Chvála úplně obyčejného člověka

Obyčejnému člověku budiž věčná sláva. Takový anonymní člověk to obvykle nemá v životě lehké. Sice vytváří, ať už rukama, či hlavou, většinu potřebných hodnot, které společnost potřebuje ke svému růstu, ale nedostává se mu, většinou, adekvátní protihodnoty.

Jan Zelenka

Za trochu lásky šel bych světa kraj

Verše mého milovaného básníka Jaroslava Vrchlického jsem si dovolila vypůjčit do své dnešní úvahy. Láska má mnoho podob – mateřská, rodičovská, dětsky důvěřivá, láska k práci, straně a vládě… (ale fuj, to už tu bylo a již nikdy více). Chtěla bych dnes popřemýšlet o té partnerské.

Daniela Lender Chaloupková

GLOSA: Rady nad zlato

Přemýšlel jsem, jestli následující zážitek mám řadit mezi ty špatné nebo mezi dobré. Ale protože zpravodajství obecně se již značnou řádku let řídí podle systému, že „Čím hůř, tím líp.“ tak raději zvolám HURÁ! Přece jenom mám dobrou zprávu.

Redakce

Co nemám rád

Je toho dost, jako u většiny lidí. Vesměs to jsou ale běžné záležitosti. Hlavně nemám rád extrémy. Velké horko, velkou zimu, velké řeči, kravál, násilí ve filmech a krváky, politické a válečné štváče a války vůbec. A taky koprovou omáčku a alkoholickou klubovou kolegyni.

Jan Zelenka