Nově jsme převzali i úkol postarat se o jorkšíra Charlieho. Letošní červenec nehýřil přívětivostí a náš týden se změnil v kličkování mezi kapkami deště. Nicméně náladu jsme si zkazit nenechali a přizpůsobili se daným možnostem.
Výletování jsme začali v Desné procházkou u řeky Černé Desné a kaskádě jejích vodopádů. Mám vycházku podle živé řeky, prameníci vysoko v horách, skákající po balvanech a padající lesem dolů do údolí, moc ráda. Počasí nám přálo, dokonce i vysvitlo slunko a stihla jsem i vystoupat k hrobce postavené pro majitele desenských skláren Josefa Riedla. Využili jsme příznivého počasí a zajeli se podívat k rozhledně Černá Studnice a nedaleké Nisance. V podvečer byly bohužel obě již zavřené.
Na další den jsme si naplánovali výlet do Liberce, a sice tramvají spojující dvě města - Jablonec nad Nisou a Liberec. Auto jsme zaparkovali na konečné v Jablonci, počkali si na zelenobílou soupravu a jako senioři 70+ se svezli zdarma do centra Liberce. V plánu byla komentovaná prohlídka krásné novorenesanční radnice. Plán to byl dobrý, leč jaksi nám nevyšel. Vydali jsme se na oběd, s tím, že půjdeme na prohlídku od 13 hodin. Ve 13 hodin však končila prohlídka polední a další byla až ve 14 hodin. Po obloze se honily černé mraky a i kvůli psovi se nám nechtělo čekat. Prohlídku jsme vzdali a tramvají odfrčeli zpět do Jablonce.
Další den jsme si vyjeli z Tanvaldu až na druhý konec Jizerských hor. Projeli jsme silnicí kolem přehrady Souš, Smědavu a klikatící se silničkou hustými lesy dojeli do Bílého Potoka, kde mají v před časem opuštěné budově bývalé přádelny Jizerskohorské technické muzeum. To sice zajímalo spíš muže, ale výklad mladého průvodce byl zajímavý i pro mě. Samozřejmě, že jsem si vlezla i do vystavené podtlakové komory, ve které si letci i náš první kosmonaut Vladimír Remek zvykali na pobyt ve výškách. Jen o pár kilometrů podél po deštích hučící řeky Smědé jsou Hejnice s klášterem Františkánů a barokním poutním kostelem Navštívení Panny Marie.
Toto vše se odehrávalo pod zamračenou oblohou a za nepřetržitého tipování, jestli bude pršet hned nebo až za chvíli.
Nejpřívětivější počasí mi vyšlo na cestu z Příchovic kolem rozhledny Maják Járy Cimrmana dolů do Tanvaldu.
Třešničkou, resp. pořádnou třešní na dortu naší hlídací mise byla návštěva Muzea na cestě. Dlouhá léta jsme v Lučanech nad Nisou jezdili kolem zchátralé budovy bývalé sklárny. Před několika lety jsme pojednou jsme zaznamenali stavební ruch. Dohadovali jsme se, co tam asi bude. Po čase se budova vyloupla do krásy a místo sklářských pecí v ní zaujaly místo nablýskané exponáty, vonící naftou, nostalgií i dálkami, úspěchy, ale i prohrami. Např. český aubomobil Škoda 440 Karosa byl vyroben jen v jednom jediném prototypu, který zde můžete obdivovat. Nádherně zrekonstruovaný prostor zaplnily automobily a motorky a věřte, že na své si tu přijde opravdu každý.
