Maminka
FOTO: A. Donelly

Maminka

2. 9. 2025

Inspirovala mne Iveta Tomčíková, která zde 27. srpna publikovala svoji báseň z roku 2015. Tak jsem taky začal hledat a našel svou básničku na podobné téma, publikovanou v roce 2016 na i60. Dávám ji dnes na oči i vám.

Mně tehdy přišla láskyplná a láskyplně jsem ji kdysi psal, a představte si, že několik čtenářů ji nazvalo sobeckou a krutou. Já jsem taky toužil být s mámou častěji, ale prostě už jsem byl v úplně jiné životní situaci a navštěvoval jsem ji vždycky jen „na chvíli“. Sobecké není, když se odstřihnete od rodičů a založíte vlastní rodinu. Důležité je nezapomínat a vracet se. Už ne navždy, ale stále znovu. (Mimochodem, tento text i s melodií, ale bez instrumentace jsem poslal K. Gottovi už v době jeho nemoci. Co se pak stalo, nevím a nepátrám.)  

 
Má stará matka modlí se a věří,

že její syn se domů zpátky vrátí.

Má stará maminka chůzí droboučkou měří

měsíce a dny nás dělící.

 

A na lavici sedá, když se šeří,

za oknem mě potichu vyhlíží,

chudinka sní, že jedu k ní, že domů běžím,

že u ní zůstanu navždycky.

 

Já se však domů nikdy vrátit nesmím,

mám ženu svou, mám děti, zaměstnání;

jen jednou do roka přijedu zdaleka za ní

na kratičké, letmé setkání.

 

I kdybych jednou po dětství snad toužil

a do vzpomínek sebevíc se hroužil,

už nikdy navždy zpátky domů nesmím,

protože tu nový domov mám,

protože tu jiný domov mám.

 

 

Moje poezie
Hodnocení:
(4.9 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Oldřichu, když jsem ráno tvou báseň četla líbila se mi, jen jsem neměla čas reagovat. Ani náhodou by mě nenapadlo, že to za ni tak nehezky schytáš. Nějak jsme pořád nepochopili, že nám "naše" děti nepatří. Nic nám nedluží. Dobrovolně (většinou) jsme je přivedli na svět, čím jsme se zavázali k tomuto, že se o ně budeme starat, dokud se o sebe nemohou starat samy. Umožníme jim rozvinout schopnosti a nadání, která se u nich projeví a provedeme je úskalími dospívání. Pak je necháme vyletět z hnízda a je jen na nich, budou-li se vracet, nebo ne. Tomu říkám láska. Všechno ostatní vnímám jako připoutanost. Oldřichovu vyznání rozumím a nadsázku takto chápu. Matky jsou různé a synové také. Někdy "je mi líto" matek, jindy synů.
Michaela Přibová
A chybí- li ono " nadskočení", stává se jen popisem.
Michaela Přibová
Reaguji na příspěvek /13.15/ . Samozřejmě všichni víme, že když píše autor v ich formě, není to ryzí pravda. Naopak na tvůrčím psaní nás učili, že tato forma pomůže autorovi vžít se lépe do hrdiny. Zde bylo hodnoceno to sdělení /7.57/, tedy obsah básně, který se nelíbil. Ohledně básně bych podotkla, že zde chybí "něco vyššího ", takové to "nadskočení", něco "o stupínek výš". To u poezie platí dvojnásob.
Šárka Bayerová
Sorry - část se mi vymazala - chudáka Štěpničku ztloukly baby na Karláku deštníkama... :-)
Šárka Bayerová
Ad Daniela 10:32 - Přesně. Můj kamarád herec mi vyprávěl, jak před lety v době Muže na radnici jakési dvě "dámy" ztloukly jeho kámoše Jiřího Štěpničku za to, jak se choval k Bohunce. Svedl ji a opustil!!!! :-) Tak to snad tady opravdu ne... :-)
Šárka Bayerová
Prokristapána, snad si někdo nemyslí, že všechno, co se tu napíše v "ich formě " je ryzí pravda... Obzvlášť v poezii. Proto prosím - nekamenujte autora, ač cosi přiznal. Vaše reakce mu budou poučením pro příště. Snad...
Ingrid Hřebíčková
To je zvláštní, já bych řekla, že čím je syn a neteř starší, tím častěji se vidíme. A přitom jsou oba mimo republiku. Jednou za rok mně přijde úděsné. Děkuji Honzovi, paní Dagmar a paní Míle za jejich životní postoje. Tady přece nejde o nějakého mamánka, ale o zdravý vztah matky a syna. Tohle vůbec není píseň pro Gotta. Tím by ztratil spoustu fanynek. Je- l báseň fikce, tak budiž. V detektivkách taky spisovatel nepotřebuje mít zkušenost vraha, aby napsal detektivku. Dámy, na nás se projevilo, že máme syny, mě to taky vyděsilo, že bych takhle skončila.
Michaela Přibová
Souhlasím s paní Dagmar i s paní Mílou. Navštívit mámu jednou za rok jen letmo, to jsem neudělala ani já. A to jsem byla špatná dcera, to mi věřte. Vztah byl komplikovaný ale vídaly jsme se aspoň jednou za 14 dní. Čím starší máma byla, tím víc na nás visela. Měla strašnou radost, když nás viděla.
Jana Kollinová
Mám to podobně jako pan Zelenka.
Daniela Lender Chaloupková
Oldřichu, na rozdíl od jiných hodnotím Vaši báseň velice pozitivně. Ano, je smutná, nostalgická, ale i takový je život .... Podle veršů nelze hodnotit, zda je autor dobrý či špatný syn. Jde o literární útvar, a zde je či není autobiografický, není na rozhodnutí čtenářů. Jde o stejnou situaci, jako když diváci seriálů ztotožňují herce s rolí, kterou představují, a v případě osobního setkání jim např. nadávají. V dnešní době jsme naopak často svědky opačné situace, kdy synové "mamánci", přestože mají své rodiny, si své bolístky nechávají pofoukat od svých maminek, a jejich nové rodiny tím trpí. Oldřichu, děkuji :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 37. týden

Určitě také znáte spoustu lidových lísní, ve terých se objevují názvy českých vesniček, měst, ale i řek či rybníků. Vědomostní kvíz tohoto týdne se podívá právě na místa, o kterých se zpívá v lidovkách.