Ingrid Hřebíčková
4.9.2025 13:18
Samozřejmě paní Jano, žádný autor se nemůže úplně odosobnit od vlastního výtvoru. Flaubert napsal: " Madame Bovary, to jsem já".
Jana Kollinová
4.9.2025 12:54
Napsala jsem už, že se nebudu vyjadřovat, ale následná diskuze mě přiměla k tomu vyjádřit své původní pocity bez ohledu na to, zda jde o výtvor v "ich formě" nebo o co autor básní usiloval, protože se nemůže od vlastního výtvoru jen tak odosobnit. Brutální dovětek, cituji: "Mimochodem, tento text i s melodií, ale bez instrumentace jsem poslal K. Gottovi už v době jeho nemoci," dává celé básni autorův etický rozměr.
Miloslava Richterová
3.9.2025 18:51
Cítím určité tajemno pohádek, kde zlá víla upředla osud, domů se vrátit nesmí, než jednou do roka na kratičké setkání, je mi líto obou. Jsem ráda, pane Oldřichu, že se Vás to netýká. Ale obrázek jste si udělal špatný, nikdo to za životopis nepovažoval.
Dagmar Vargová
3.9.2025 17:37
Už jsem se nechtěla vyjadřovat... a teď vidím, že paní Michaela to vystihla naprosto přesně. Je to i můj názor. Domnívám se, že příspěvky nás jmenovaných, vůbec nezmiňovaly autobiografičnost. Šlo spíš o POSTOJ, NÁZOR autora, byť to nebyl "ten syn". A není to "pouhé" sobectví, vnímám to jako bezcitnost :-(. Ano, umění má vyvolávat emoce. Vyvolaly. Manžel se mě ptal, proč mám ubrečené oči... Oldřichu, to se opravdu (ne)povedlo. Ale dá se to chápat třeba jako "sociologický průzkum", jak zareagují íčkaři? :-) Takže tolik k tomu.
Michaela Přibová
3.9.2025 16:36
Jak už jsem se zmínila, vaše báseň je postavena na obyčejném příběhu: opuštěná stará žena - syn daleko žijící svým naplněným životem navštěvuje matku sporadicky. Obyčejný příběh , sice dobře napsaný, ale nic víc. Chybí mi tam něco vyššího, povzdech, zachvění srdce apod. po přečtení básně. Pomohu si slovy Emily Dickinson: " Čtu-li knihu a zmrazí-li celé mé tělo tak, že ani oheň nemůže mě zahřát, vím, že je to poezie. To je jediná cesta, vím to. Cítím-li fyzicky, jako by špička mého srdce byla uříznuta, vím, že je to poezie. to je jediná cesta, vím to. Je snad nějaká jiná cesta?" Snad jsem se už vyjádřila jasně. A když ne, tak si holt přečtu: Je to marné, je to marné, je to marné:-))
Michaela Přibová
3.9.2025 16:11
Pane Oldřichu, jelikož mluvíte ke mně, chtěla bych na svoji obhajobu sdělit toto: Neblázním. V žádném případě se mi autor básně neslil s hrdinou, jak píšete. Báseň je dobře napsaná neboť vyvolala emoce. Báseň totiž vyvolat emoce má, ať kladné či záporné. Vaše báseň vyvolala záporné emoce: stará opuštěná žena - syn žijící daleko svým naplněným životem byť s lítostí a trochu výčitek navštěvuje matku sporadicky. Tento námět vzbudí u ženy mající syna zákonitě odpor, lítost a hrůzu. Tím se vlastně ztotožní s hrdinou nikoli s autorem. Nikdo neodsoudil přímo vás . Můžete naopak být rád, že báseň zapůsobila. Na tvůrčím psaní nám říkali, cítíte-li odpor či náklonnost k hrdinovi, dílo je dobře napsané. Proto nechápu, proč následuje vždy po nějakém názoru, co se nelíbí, řada urážlivých, ironických útoků na jedné straně a na druhé straně utěšování autora. Je to dětinské. Ještě k druhé části:
Šárka Bayerová
3.9.2025 10:59
Oldřichu, omlouvám se za "ponaučení ". Blbě to vyznělo. Tady něco prostě napíšete a strhne se...co se strhlo. Já bych tomu taky nevěřila, ale jak vidno, možné je vše. Takže ponaučení pro mne veliké. :-) A ad "přiznal" - sorry vypadlo mi "třeba"...Fakt jsem myslela, že to tam mám...
Oldřich Čepelka
3.9.2025 10:16
Dagmar, Miloslavo, Michaelo a další. Ženský, prosím vás neblázněte. Já přece nejsem ta postava, která vystupuje v básni. To je jako kdybyste odsoudili spisovatele, že jeho postava v detektivce někoho zavraždila. Nebo byste plivly na herce, který hrál zločince a úchyla. Pochopil jsem z toho, že ta báseň byla opravdu tak dobrá, že se vám to slilo dohromady. Vy jste si umělecké dílo spletly s životopisem autora! Tragikomické. A to jsem si myslel, že se to po letech už stát nemůže. - Michaelo, ano, to je k zamyšlení. Děkuji vám Danielo, že jste téměř jako jediná okamžitě poznala, co se děje. Také Šárce děkuji, ale: nic jsem nepřiznal a že to je ponaučení pro autora? Naopak, je to povzbuzení, psát ještě přesvědčivěji, aby se čtenář dojímal nebo běsnil, měl husí kůži nebo si blahopřál, že je lepší. To je asi sen každého autora. - A k tomu dojíždění za matkou: O mně to rozhodně nebylo, ale co když jsou lidé, kteří se odstěhovali do Austrálie nebo jsou tak chudí, že jezdí jen jednou za rok z Ostravy do Chebu do rodiště, kde žije celé příbuzenstvo? Čili podle mne to možné je bez odsuzování. (Mimochodem, ve skutečnosti moji vlastní starou mámu jsem si přistěhoval k sobě a byl s ní až do konce. Ale to sem nepatří. Autor se nepotřebuje hájit poukazem na svůj „správný“ život, že?)
Šárka Bayerová
3.9.2025 08:15
Ach jo, je tohle všechno (níže) nutný? Proč?
Iveta Tomčíková
2.9.2025 17:54
Já jsem vás inspirovala? Hm, takový znalec, zkušený autor nejen odborných publikací, žádný pisálek, který neví která bije a vy se necháte před 16 lety !!! ale i dnes odradit, že jste sobecký, krutý a ony/oni by to tak neměly/i. Určitě ne, mají to jinak, a nemohou vás přeci chápat!
Znám nejednu dceru kolem 70 či níže věkem, která se po přijmutí manželství vzdala zcela kontaktu se svými rodiči, se svými sourozenci. Mají přeci už SVOU rodinu, jen svou....
Vy jste borec, že jste za maminkou mohl jezdit, já vás rozhodně neodsuzuji. Kdo nezažil, nemá právo odsuzovat, ale pokud to nebylo pochopeno před skoro 10 lety - je to marný, je to marný, je to marný....:-)
Načíst starší příspěvky
