Všechny fotografie: Michaela Přibová

Černá kočka

8. 9. 2025

Přicházím s miskou jídla.

Přichází

kdy se jí zachce.

Černá kočka.

Vždy sama

cestou kopřiv

křoví

trní

kolem rybníka

svou pomalou chůzí

poraněného těla

klopýtá

pokulhává

a snaží se rozběhnout

někoho zahlédne,

uniká z dohledu.

Sama

osamělá

černá kočka

a volnosti má za tři.

Moje poezie

Autor: Michaela Přibová

Hodnocení:

(5.2 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Caklová 21.9.2025 09:48

Černé, bílé, mourovaté, provázely mě od nejrannějšího dětství do padesáti let. Fascinují mě svojí dominantností, volností a nevole, za kousek žvance dát se ochočit. Děkuji za výstižnou poezii ;-)

Zuzana Pivcová 10.9.2025 16:06

Nedokážu zapomenout na našeho posledního kocourka z minulé generace (před Babetou a Waldou), černého Čerta, kovově lesklého s úžasnýma žlutýma očima plnýma pochopení. Díky, Míšo.

Daniela Lender Chaloupková 8.9.2025 21:04

Míšo, krásné verše. Moje první kočička byla černá jak uhel, jmenovala se Uhlíček a dožila se požehnaného kočičího věku 21 let. Od mých šesti let mne kočky doprovázejí životem, teď už mám definitivně poslední. Moc děkuji :-))

Michaela Přibová 8.9.2025 20:34

Děkuji vám všem za přečtení a příspěvky.

Iveta Tomčíková 8.9.2025 18:07

Jako uhel - tedy na té fotce, která je pěkná, ale pěkné je i to, co jste napsala. :-)

Iva Bendová 8.9.2025 10:41

Před týdnem nám na dovolené přeběhla černá kočka přes cestu a manžel se trochu poděsil. Za chvíli šli kolem nás lidé s černým psem, tak mu říkám, že se to vyrušilo :-) Pěkné poetické zamyšlení, ale někdy ta volnost za tři má i svá úskalí. Naše rodinná putovní kočička Lola byla bílá a dožila se 22 let.

Jana Jurečková 8.9.2025 10:31

Měla jsem tři a půl roku černou kočičku, říkala jsem jí Malá. Pak jsem odjela za mamkou a manžel ji neuhlídal. Asi jsem jí chyběla, tak utekla....Třeba se má někde líp.

Jana Šenbergerová 8.9.2025 08:56

Minulý týden jsme se rozloučili s černým kocourkem našich přátel. V jejich a občas i v naší laskavé péči (starali jsme se o něho, když byli déle mimo dům). Dožil se osmnácti let a ze všech zvířátek, se kterými jsme se setkávali, byl nám nejbližší. Budeme na něho vzpomínat.

Dalibor Polanský 8.9.2025 08:46

Také k nám chodí černá kočka..

Květa Chobotová 8.9.2025 05:30

Děkuji z celého srdce za tuto báseň... měla jsem 14 let dvě kočičky, které nesmírně obohatily můj život...

Zpět na homepage Zpět na článek