Kdo se nikdy nedostal do zoufalé situace, ať nečte dál. Nechme zoufalce, ať je zoufalý. A do toho někdo řekne, teď už fakt nezbývá, než se modlit. A druhý řekne: "K čertu s modlitbou, to není k ničemu!" V ten moment vězte, že tato modlitba, tento němý výkřik, má OBROVSKOU MOC a PRORÁŽÍ NEBESA.
My si s tím nevíme rady. Vytěsňujeme něco takového. Odmítáme stavy zoufalství a zhroucení, protože nechceme prohrát a bojíme se prohrát. Odmítáme se modlit, protože to je pro slabochy. A my jsme přece silní. Své o tom ví také jeden z nejslavnějších, ne-li nejslavnější, norský malíř Edvard Munch, který namaloval dokonce čtyři originály obrazu nazvaného Výkřik. Jeden z nich byl vydražen v roce 2012 za neuvěřitelnou sumu v londýnské galerii Sotheby´s, v přepočtu za 2,3 miliardy dolarů.
Obraz zpodobňuje postavu, jejíž obličej je namalovaný schematicky a redukuje se jen na jakési otvory místo očí a doširoka rozevřená ústa, volající ve velikém strachu o pomoc. A my si společně s ostatními klademe otázku, zda autor vyjadřuje svoje vlastní těžkosti nebo těžkosti někoho jiného. Obraz, ztvárněný ještě v padesáti různých barevných litografiích, jako by chtěl naznačit hledání té jediné správné kombinace, která by dokonale vyjádřila míru zoufalství hlavní postavy, kterou i Hitler chtěl zničit. Obraz byl několikrát ukraden.
Ještě před tím, než v sobě necháme celou věc doznít, dejme slovo katechismu, který rozeznává modlitby naučené (Otče náš, Zdrávas, Věřím v Boha), a pak také modlitby osobní vlastními slovy. Sem spadá onen němý výkřik, můj němý výkřik, který vydává moje srdce, když ústa už nevydají ani hlásku.
S využitím zdroje:
Katechismus katolické církve (KKC): §2590