Dívenka z vlaku
Ilustrační foto: Pixabay

Dívenka z vlaku

30. 10. 2025

Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a nějak to nemohu dostat z hlavy. Občas se to znovu samo vyloupne.

Cestovali jsme s manželem žlutým rychlíkem z Prahy na severovýchod Moravy. Manžel seděl ke skupince cestujících, o kterých bude řeč, zády a poslouchal hudbu ze sluchátek. Nebyl tedy tzv. v obraze. Přes uličku o sedadla dále do vozu seděla u stolku paní mladistvého a moderního zevnějšku a naproti ní dvě děti. Starší chlapec, snědšího typu, tmavovlasý a pohledný - „celá matka,“ možná 10letý, si celou dobu zaujatě kreslil. Jeho mladší sestra, pobledlá blondýnečka, způsobně seděla a neustále sledovala matku jako pejsek svého pána. Občas se na něco zeptala, a když ji matka odbyla a usměrnila, ať se uklidní /z mého pohledu nebylo proč/, tak začala srdceryvně a plačtivě, polohlasně, ale úpěnlivě naříkat: „Maminko, maminečko, nezlob se, nezlob se, prosím, prosím, odpusť mi to, prosím…,“ stále dokola jako kolovrátek, tvářičky rázem znachovělé, očka zalitá slzami. Až mě z toho rozbolelo na hrudníku.

Matka ji sykavě s ledovým výrazem uklidnila, ale za chvíli se to po nějaké drobnosti opakovalo. Když to bylo celkem po třetí, odvedla stylem „ledová královna“ dcerku na toaletu a za chvíli se potichu vrátily. Holčina sice stále nepřirozeně růžolící, očka zaslzená, ale zmlklá. Bratr si toho po celou dobu nevšímal a stále si kreslil. Jako by k nim nepatřil. I když vlastně, teď si vzpomínám, že občas s matkou několik slov prohodil. Její přístup k němu byl ale diametrálně odlišný. Oba sourozenci měli na sobě přes běžné oblečení nějaká "vzácná," větší a výrazně očíslovaná sportovní trička cizího oddílu, tmavší podkladové barvy, snad bordó, netuším, z jakého sportu, jako by cestovali ze zápasu na mezinárodní úrovni nebo jen suvenýry ze sportovního obchodu, nevím, nápisy už si nepamatuji, ale jako první mě napadnul fotbal.

Zanedlouho po zklidnění holčičky matkou na toaletě tato zvláštní skupinka vystoupila a já měla po zbytek cesty /a ještě dlouho po tom/ o čem přemýšlet.

Když jsem to vykládala manželovi, podotknul, že ta paní působila velmi chladně. 

Když jsem to později vykládala kamarádce, podotkla, že může jít o domácí, minimálně psychické násilí, což mě samozřejmě napadlo také, ale protože se vždy snažím o více úhlů pohledu, připustila jsem trochu i možnost vrozeného duševního postižení té holčičky. Ať už vrozeného nebo získaného /nemocí či chováním matky/, každopádně mi té dívenky bylo a je velmi líto. To její čiré zoufalství už z hlavy nevymažu. Tak moc se mi chtělo jí zastat, ale nešlo to. Někdy člověk neví, čeho je vlastně svědkem a zůstávají jen domněnky a možná i nespravedlivá obvinění. Kéž by.

 

 

 

děti Můj příběh rodina
Autor: Iva Bendová
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
I mě by té holčičky bylo moc líto. Bůhví, v jakém vztahu jako rodina fungují. Mám z toho dost smíšený pocit.
Olga Škopánová
Dost by mě zajímalo jak to měřili.
Zuzana Pivcová
Neumím to posoudit. V současné době mě zaujala informace v TV, že rodič hovoří s dítětem průměrně 14 minut denně. To je dost hrozné.
Iva Bendová
'Úhlů," špatně jsem viděla na mobilu.
Iva Bendová
Děkuji všem za přečtení a zamyšlení. Děkuji za všechny komentáře, které, s jednou výjimkou, akceptuji. Autorka příspěvku v 17:21 by si měla ještě jednou přečíst můj poslední odstavec a nepodsouvat mi nespravedlivé obvinění, což domněnka rozhodně není, nementorovat mého manžela atd. :-) Občas si sluchátka sundal, jednou kolem skupinky prošel a paní si povšimnul. V žádném případě jsem nenabyla striktní, matku odsuzující názor /doplňuji další možnost ve 13:22. Za pocity a domněnky člověk nemůže, ovšem za striktní názor už nese zodpovědnost. "..., ale protože se vždycky snažím o více úhlú pohledu ..."
Zdeněk Pokorný
Velmi zajímavý článek a ještě zajímavější diskuze. Zcela chápu autorku článku a její pocity i pocity každého z vás. Podle letmého setkání nelze hodnotit nikoho z aktérů tohoto příběhu. Je potřeba zachovat klid a být nestranný.
Olga Škopánová
Děti dokážou být někdy velice zlé ať k dospělým, nebo k sobě navzájem. Vždyť šikana už bují i v mateřské školce.
Blanka Lazarová
Jezdím hodně MHD a jsem často svědkem různých eskapád kolem dětí a nutí mě to k přemýšlení, kde je chyba, co všechno za tím vězí. Děti jsou čisté duše, z ničehonic nemůžou být zlé. Jsem z toho vždycky špatná, když si uvědomím, co bude dál.
Olga Škopánová
Je těžké z jednoho útržku hodnotit vztah matky a dítěte když neznáme širší souvislosti. Jistě rodiče se mohou k dítěti chovat necitlivě, ale i dítě je občas malý terorista, který přesně ví na jakou strunu zahrát, aby dosáhl svého.
Věra Lišková
Je těžké, při výchově dětí najít správnou míru, mezi tím, být příliš přísný a na druhé straně děti rozmazlovat. Obojí je špatně, Tady platí pravidlo zlaté střední cesty. Chování matky holčičky by se mi také nelíbilo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 44. týden

Ruchadlo, telefon, kontaktní čočky... Ano, vědomostní kvíz tohoto týdne bude o vynálezech a vynálezcích.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Kolikrát týdně zařazujete do svého jídelníčku maso?

Téměř denně

20%

Dva až třikrát týdně

21%

Jednou, dvakrát týdně

20%

Jen výjimečně

20%

Nikdy, maso nejím

19%