Jiří Buzický
11.11.2025 21:04
Aby bylo možno argumentovat, zda je kosení záležitost vhodná pro seniory, bylo by třebas statistického šetření, kde porovnávaná skupina by musela mít alespoň 200 sekáčů. Pak by se musela stanovit kritéria zkoumání jednak technická (rychlost, kvalita, výdrž kosení) a jednak zdravotní (změny tlaku, změny tepové frekvence, procento oxidace, popřípadě jiná kritéria) a rizikovost změn zdravotních ukazatelů. A pak porovnat dvousetčlennou skupinu např. 40-69 let s dvousetčlennou skupinou 70- 109 let. Pak bychom mohli zjistit, zda je kosení pro onu skupinu 70-99 let efektivní a zda je rizikové, či nikoli. Ze dvou příkladů dvou seniorů okolo stovky nelze činit závěry, neboť to dokazuje jen abnormální kondici těchto jedinců. Proti nim můžeme položit příklady čtyřicátníků, kteří párkrát sekli kosou a umřeli na infarkt.
Ingrid Hřebíčková
11.11.2025 20:34
Tady u nás na vesnici byla jedna téměř stoletá paní, která chodila sekat s kosou téměř do stovky. Zemřela ve 101 letech. Ono to asi jen o věku nebude. Můj strýček skákal na plovárně z nejvyššího můstku po hlavě ještě dlouho po sedmdesátce. Přeji vám stále elán, který vám rozhodně nechybí.
Jana Jurečková
11.11.2025 19:49
17.5.2025 se v našem městysi uskutečnilo již druhé kosení farní louky. Sešli se tam sekáči z Dubu nad Moravou, ale i z okolí. Mimo jiné i pan Šembera, který má přes 90 let. Myslím, že tato činnost není o věku, ale jak se kdo cítí, jaké má zkušenosti.
Jiří Buzický
11.11.2025 17:06
To vše uvedené je jistě zajímavé, ale nikterak to nepopírá mnou napsané. Já nehrál nohejbal (snad jen občas volejbal, a to čím dál hůře a s většími problémy a na venkovských turnajích jsem už byl spíše za maskota), ani už nehraji tenis a pingpong, nechodím do posilovny, ani 20 km po horách (naposledy jsem šel po horách předloni asi 10 km, nahoru lanovkou a pak vybranou trasou s kopce), dělám práce v domácnosti na plný úvazek, v nemocnici dělám už jen pacienta a s Vámi sdílím ten diabetes a nedoslýchavost. Jo a momochodem, také o potraviných jsem přednášel, dokonce profesionálně. Nejbizarnější dotaz z pléna: "Je pravda, že buřty obsahují vitamín B a nemají se loupat, protože se onen vitamín nachází pod slupkou?". Paradoxně jsem hrál naposledy asi před rokem takový tréninkový sranda mač v ragby, kde jsem zaskočil na tréninku své vnučky za zraněného hráče. Moc už to nešlo. V době, kdy jsem chytil infarkt, jsem asi dva roky intenzivně pracoval na přístavbě našeho domu, ten den jsem do sběrny stěhoval v náručí těžký kompresor a uklízel objemné krabice s účetními doklady z dob mého podnikání. A v jedenáct večer jsem vstal z křesla od televize a rozjely se pode mnou nohy. No a byl tam. Fakt to nemá cenu dělat haura a je vhodné dokázat rozumně zvolnit.
Jindřich Berka
11.11.2025 16:14
Za chvíli jdu na nohejbal, hrají ještě tenis, pingpong, do posilovny, chodím do 20 km po horách, na částečný úvazek dělám, dělám dobrovolníka v nemocnici, přednáším o potravinách. Mám umělé koleno, kardiostimulátor, cukrovku s neuropatií a špatně slyším. Kosení je brkačka.
Jiří Buzický
11.11.2025 15:57
Je úctyhodné se chtít takto angažovat. Ale také do určité míry rizikové. Když mi bylo okolo dvaceti, nosil jsem metrák cementu v náručí přitisknutý na břicho. Ještě tři roky před sedmdesátkou jsem skládal čtyřicetikilové klády na dvaapůl metru vysoké hranice. A jednou večer se pode mnou rozjely nohy a byl tam infarkt z "plného zdraví" a bez varování. Vzhledem k včasnému zákroku do hodiny v IKEMu takřka bez následků. Představa, že Vás budou transportovat z nějaké odlehlé louky Bílých Karpat v lepším případě na urgent kardiologie může být odstrašující. Je na čase překonat ješitnost a uvědomit si realitu věku. Výkonnost se ztrácí již mezi třiceti a čtyřiceti a to je o dost méně, než je sedmdesát.
Miloslava Richterová
11.11.2025 15:37
Pane Berko, ta paní jsem já, a neřešte to, možná mají nějaký věkový limit na tuto dřinu. Co se podívat na jiný způsob pomoci přírodě, méně fyzicky náročný.
Iva Bendová
11.11.2025 14:23
Pane Berka, tatínek jedné mojí dobré známé, byla v té době zubní lékařka ve vedlejší ordinaci, zemřel u kosení trávy kolem domu, a to naprosto nečekaně a náhle. na infarkt. Na její hlasitý pláč z vedlejší denní místnosti našich ambulanci, když se to telefonicky dozvěděla, už nikdy nezapomenu. Bylo mu tuším 62 let, aktivní pozitivní chlapík, hodně se věnoval i vnukovi. Bylo jí tehdy řečeno, že je to pro starší srdce velmi namáhavá až riziková činnost. Někdy možná, když nám někdo nebo něco v něčem brání, tak nás třeba chrání. Samozřejmě můžete namítnout, že kdysi kosili mnohem starší sedláci a chalupníci, ale neměli zbytí a byli kovaní každodenní dřinou, pokud se toho vysokého věku vůbec dožili. Ovšem ta utnutá komunikace pořadatelem není fér.