Tato bitva byla také poslední bitvou první („české“) fáze Třicetileté války, která sužovala Evropu dalších osmadvacet let.
Nechci se zabývat historickými souvislostmi, nechci komentovat lamentování nad výsledkem a dopadem bitvy, nechci vyvracet mýty a iluze s bitvou spojené. Chtěl bych jen vzpomenout významu, který měl malý obrázek a jeho nositel na to, že k bitvě vůbec došlo, a jak tento obrázek a jeho nositel ovlivnil průběh a výsledek bitvy, potažmo jak ovlivnil dějiny nejen českého národa a státu, ale i Habsburské říše a a Evropy vůbec.
Tím malým obrázkem je tzv. Štěnovická Madona a tím jejím nositelem byl karmelitánský mnich Dominik Jesu á Maria.
Dominik byl vyznavačem kultu Panny Marie Vítězné. Na počátku Třicetileté války byl poslán z Říma s posvěceným mečem jako duchovní pomoc válčícím katolíkům. Byl přidělen k Ligistickému vojsku, kde se stal postupně přítelem a později i zpovědníkem jeho velitele Maxmiliána I. Bavorského.
Válčení v té době nebylo záležitostí pravidelného vojska tak, jak ho známe z pozdějších dob. Válčící strany si pro příležitost války najímaly sbory profesionálních vojáků, které byly provozovány vojenskými podnikateli.Takže vojenské pluky byly vlastně jejich výrobním prostředkem. A to prostředkem velmi drahým a křehkým. Od toho se také odvíjela i tehdejší vojenská taktika a strategie. Ani vojenští podnikatelé, ani vojenští žoldneři se nijak nehnali do bitev, kde by mohlo dojít k újmě na zdraví, životech a materiálu. Vojska se pohybovala volně krajinou, kde sháněli obživu rekvírováním, vzájemně se držela v šachu v bezpečné vzdálenosti a jen zřídka docházelo k menším, či větším šarvátkám. K velkým bitvám docházelo jen zřídka a to jen v nejnutnějších případech. A tak i vojsko stavovské a vojsko císařské a ligistické průběžně bloumaly krajinou Horních Rakous, Moravy a Čech sice v kontaktu, ale nejlépe mimo dostřel. A tak se stalo, že ligistické vojsko někdy v polovině října, přesně v neděli 10., roku 1620 dorazilo do městečka Štěnovice u Plzně, které krátce před tím vydrancovalo a posléze opustilo stavovské vojsko Mansfeldovo.
Ve vyrabované kapli štěnovické tvrze nalezl armádní duchovní Dominik malý gotický obraz znázorňující adoraci narození Krista, řekněme „Klanění pastýřů“. Obraz byl ikonoklastickými kalvinistickými protestantskými vojáky poškozen a zhanoben. Jak Josef, tak Panna Maria i pastýři měli vypíchané oči. Dominik, který byl vyznavačem kultu Panny Marie Vítězné, vzal obraz pod svoji ochranu a dál se o něj na válečném tažení staral. Dominik byl mystik, měl různá vidění a byl v duchovním kontaktu s Pannou Marií. Potupu jejího obrazu bral velmi osobně a velmi těžce. S osudem obrazu Panny Marie seznamoval i vojáky a vzbuzoval v nich soucit k Bohorodičce a nenávist k jejim prznitelům.
Stavovské i katolické vojsko pokračovalo v tažení po západních, severních a středních Čechách, obě vojska sháněla a rekvírovala zásoby na zimu a hledala zimní kvartýr. Stavovské vojsko mířilo do Prahy, kde chtělo zimovat. Císařští a ligističtí jim byli v patách. 7.11.1620 večer dorazilo stavovské vojsko ku Praze a zastavilo se na vyvýšenině Bílá Hora prakticky na dohled od Pražského hradu. Vzápětí se pod Bílou Horou zastavila i vojska katolická. Nastala noc před bitvou.
Ráno velitelé katolického vojska svolali válečnou radu, kde chtěli zhodnotit situaci a zaujmout plán dalšího postupu. Do bitvy se jim moc nechtělo, byl konec válečné sezony, čas na přezimování a i postavení vojsk jim nedávalo příliš šancí na úspěch. Váhavý názor však zvrátil Dominik, který vtrhl, ač nečlen, na válečnou radu a s mečem v jedné a zhanobeným obrazem v druhé ruce začal prosazovat bitvu, když argumentoval vzkazem do Panny Marie, že bitvu s Mariinou pomocí katolické vojsko vyhraje. Nakonec se válečná rada rozhodla, že provede jakýsi průzkum bojem a že se uvidí. Válečná rada byla zakončena zpěvem písně Salve Regia a za bitevní pokřik byl vybrán pokřik „Santa Maria“. Dominik Jesu á Maria požehnal vojákům a bitva začala.
Konec první části.
