Křidélka. Vzpomínka na léto 1973
Ilustrační foto: Pixabay

Křidélka. Vzpomínka na léto 1973

14. 11. 2025

„Babi, kde mám vzduchovku?“ byla moje první starost, když jsem přijela na prázdniny. „Půjčil si ji syn pana ředitele ze zámku.“ „Jo syn pana ředitele. To bude asi pěkný mazánek a náfuka,“ pomyslela jsem si zklamaně a odešla se podívat na fotbalové hřiště, jestli tam nebude někdo známý.

Postupně se tam sešla, jako obvykle o prázdninách, hojně zastoupená omladina domorodců i letňáků. Přivítali jsme se a klábosili v trávě. Sem tam někdo brknul do kytary, ale první dny bývaly ještě trochu rozpačité, než jsme se zase sehráli. Rok je přeci jenom dlouhá doba a letňáci se i různě měnili. Po chvíli jsem zaslechla útržek hovoru: „Jo, ten Pražák, ředitelův syn ze zámku. Takový vysoký vlasáč. Prý válí tenis za Slávku…“ Tak vysoký vlasáč, válí tenis. Asi to nebude takový prďola, jak jsem si ho pošetile představovala.

* * *

Sedím na nějaké barokní podezdívce a sleduji dobře udržovanou písčitou pěšinku, klikatící se mezi rododendrony, usazenými na anglickém trávníčku. Netrvá to ani tak dlouho a vynořují se dvě postavy. Od první chvíle je jasné, „who is who.“ On, se svými tak sto devadesáti centimetry živé výšky a s vlnitými hnědými vlasy k ramenům. K ramenům mu sahá i obrýlený kamarád s kosím nosem. „Adonis" nese moji vzduchovku, což se mi náramně hodí. „Ahoj kluci! Mohla bych si s vámi zastřílet? Ta vzduchovka je totiž moje,“ ozývám se, ač jindy spíše plachá, kupodivu směle. „Samozřejmě. Tak to se omlouváme. Babička se nezmínila, že je tvoje,“ projevili se okamžitě jako naprostí sympaťáci a gentlemani. Pomohli mi ze zídky a zavedli do své střelnice s řadou plechovek.

Hodlala jsem se ukázat v celé své čarostřelecké kráse, ale dušička byla ve mně malá. Svoji prázdninovou „kamarádku“ jsem nedržela rok v ruce. Ta však nezklamala a hochům jsme spolu vytřely zrak. Neminuly jsme ani jednou.

„Kosák“ s „Adonisem“ obdivně mžikali. „Adonis“ trochu jinak. Jestli existuje láska na první pohled, tak to byl náš případ. I když, všichni tři jsme byli od první chvíle spřízněné duše. Jako bychom se znali odjakživa. S úplnou samozřejmostí jsme spolu trávili i následující dny. Byly to ty nejkrásnější prázdniny, navždy spojené s první, křišťálově čistou láskou.

Až poslední den před mým odjezdem, který nekompromisně a v jistých obavách určily moje máma s babičkou, chodíme s „Adonisem“ ruku v ruce poprvé sami po lese a než přijde osmělení k líbání, málem zapadneme do bažin. V mokrých keckách a s hlavami někde v jiné dimenzi, se jen neradi vracíme zpět, ke kruté realitě, že náš společný čas končí. „Můj brácha taky chodí s budoucí sestřičkou,“ špitl tehdy do lesního ticha „Adonis.“ V hrudníku mi sílil bolestivý, ale nádherný pocit, že mému srdíčku rostou křidélka a chce se mu létat. Bylo nám oběma sladkých sedmnáct.

* * *

Celou, téměř čtyři sta kilometrovou cestu domů jsem vnitřně (a občas i zevně) proplakala. Každý ten vlakem spolykaný kilometr, co mě od něho oddaloval, mi oznamoval křehkost a marnost toho sotva zrozeného, v takové síle doposud nepoznaného citu.

Z rádia zpívala božská Helena: „Má, má, má, má, má tě rád…“ a já si tu písničku, co byla právě hit, přisvojila. Zpívala ji o něm a pro mne. Přišlo mi to i písemně. Pak ještě několikrát, než život udělal v tomto směru významnou pauzu.

* * *

Když jsem tu píseň i po letech náhodně slyšela, vlhly mi oči a zabolela u srdíčka ta křidélka, co jim bylo zabráněno se prolétnout. Tato tam navždy zůstala složená a při každé vzpomínce na léto 1973 se lehounce zachvějí. 

 

láska mládí vzpomínky
Autor: Iva Bendová
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Iva Bendová
Tak se nezlobte, pane Milane Pepo, že jsem Vás vystavila milostným vzpomínkám ;-) Byla jsem dlouho plachá víla :-) Se vzduchovkou :-D
Milan Pepo
Im sorry. Ne Gott, ale Petr Rezek. Asi mám už taky toho pána co...
Milan Pepo
Tak podobné články bych zakázal. :-( Moje první láska byla z pionýrského... tedy ne, to bylo přes ROH , takže dětského tabora. Klaudie, nejhezčí holka v táboře. Kluci mi ji záviděli. Na výletech jsme se tajně vodili za ruce. Na konci tábora mě opustila. Já nevím... byly to hormony? Řekněte mi , že během týdne se proflákla puberta a mě se na čele udělaly pupínky. Pro ty pupínky na čele mě opustila. Zbytek prázdnin jsem trpěl jako zvíře. První den po prázdninách jsem v autobuse do školy poznal Danušku. Té pupínky na čele nevadily. :-D A teď si vzpomínám na jednu písničku Karla Gotta. ,,Když je klukům patnáct let." ;-)
Jiří Buzický
Já si užíval na prázdninách jen té vzduchovky. Je fakt, že to bylo ve věku mladším, někdy mezi deseti a čtrnácti lety a v partě kamarádů, hlavně kluků, občas nějaké té holky. A užívali jsme si nejen "neškodných" vzduchovek, ale i, vzhledem k tomu, že jsem jezdil do vesnice ba bývalé hranici demarkačních pásem z konce II. světové války, kde Němci zahazovali zbraně, aby přešli demarkační linii neozbrojení, stříleli jsme s opravdových zbraní, pistolí, pušek, jeden čas byl v naší partě i německý samopal. A ostrýma a po sobě. Ale asi jsme byli šikovní, tak se nikomu nic nestalo. Jen jeden z nás schytal brok do hýždě, když se schoval za vrata a mezi prkny byla mezera, kterou brok vystřelený z "raketové" pistole, předělané na "brokovou". A pokud v našem příběhu figurovala křidélka, pak snad jen bažantů, které jsme s naším arsenálem pytlačili. Je to už 60 let, tak snad je to promlčené. Také jsem z té party už jediný pamětník. Býval jsem benjamínkem, žádný vůdce. www.youtube.com/watch?v=X3wC1X79Sn8
Zuzana Pivcová
V mládí jsem zažila romantickou letní lásku u moře v Rumunsku. Když jsme se navždy loučili, oba jsme velmi plakali a říkali tomu druhému, ať nepláče. Vím, že by zralému člověku byla k smíchu nebo by ji možná zkritizoval či dokonce odsoudil. Ale byly to krásné dva týdny s krásným a inteligentním chlapcem a nepoznamenala nijak můj další život. Před nějakými roky, když jsem si pro pobavení vyhledávala na internetu známá jména, jsem to jméno, které nebylo nijak běžné, našla v mladé podobě úspěšného atleta, asi syna. Díky, Ivo, za inspiraci.
Iva Bendová
Děkuji za reakce i za hvězdičky:-) Byl to můj jediný zažitý křišťálově čistý Harlequin v životě :-) Možná i "díky" ostrému řezu od máti a pramáti ...
Jitka Caklová
Pro mě sametové, leč na hony vzdálené. Ale čte se to hezky, téměř jako Harlequin ♥
Jan Zelenka
Skoro každý jsme něco podobného prožívali. Oživili mi to moji plzeňskou minulost. Moc hezké.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Tento týden bude vědomostní kvíz věnován našim íčkařským fotografům. Poznáte autory snímků z rubriky FOTO DNE a místa, která vyfotili?