Povídání o "kindervajíčku" aneb nejlepší období mého života
FOTO: United States Customs and Border Protection, Volné dílo, commons.wikimedia

Povídání o "kindervajíčku" aneb nejlepší období mého života

16. 11. 2025

Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček starého města jsou zaprášené, ty z dětských hřišť mají otlučená kolena. Ten, který píši, byl zakutálený v čekárně u zubaře. 

Toho malého zatroleného kluka přivedl na zubní preventivní prohlídku děda.

„Poslali jste korespoďák, máte ho tu!“

A bude legrace, teď holka ukaž, co umíš.

„Sedni si, jenom otevřeš na chvíli pusu.“

„Nikam si nesednu. A pusu taky neotevřu!“

„Snad se nebojíš?

„Nebojím, ale nechci! Já si zuby čistím, nic mně nebolí, a nikdo cizí se mi nikam koukat nebude!“

V čekárně už bylo dost lidí.

„Mohli byste počkat?Sedněte si tady,“ v koutě ambulance byl stoleček a dvě křesílka.

Děda se pohodlně usadil a rozložil noviny.

„Dáte si kafíčko?“

„Dva cukříky, prosím.“

Sestřička přetočila panenky, ale udělala. Ten dědek je doma opečovávanej.

Konečně jsme měli hotovo.

„Tak si sedni. Nic to není!“

„Nechci, já si zuby myju, nic mně nebolí, nikdo cizí se mi nebude špárat v zubech.“

„Bojíš se?“

„Ne, já nechci!“ Hraje si s figurkou, kterou našel na stolečku.

„To je z kinderka. Sbíráš?“ Kouknul na mně.

„Tak si ji vem.“

Figurka sklouzla do kapsy. Pak ji zas vrátil.

„Musím na prohlídku?“

„Nemusíš!“

Kouknul na figurku. „Něco za něco.“ Sednul si do křesla a za chvíli bylo hotovo. Už asi nejsem cizí.

Sestra psala další objednávku. „Tak za půl roku.“

„Budete mít pro mně vajíčko? S figurkou. Já jsem Míša. Tak nashle.“

Ach, jo. V tý době jsme u nás budovali ten komunismus. Všeho jsme měli dost. Obchody byly plné zboží, ale na potvoru, kindervajíčka nebyly nikde k sehnání. Rozhodili jsme sítě. Možná je budou mít v tuzexu. Nic. Nosí je z Rakouska. Kdo by ale z naší zapadlé vesnice chodil do Rakouska.

Termín objednávky se blížil.

Naštěstí ale komouši zase něco prošvihli a v obchodě se najednou objevilo nedostatkové zboží.

Vedoucí Jednoty nám dala avízo: „Přiďte těsně před zavíračkou.“

Zamkla. Zatáhla rolety. Na pult vyložila karton kindervajíček.

„Ale, ve kterých jsou figurky?“ Vzala jsem vajíčko. Zahrkala. Pak druhé, třetí. Takhle to nepůjde.

„Mělo by tady být asi pět figurek.“

Na pultě stála váha. „Tak je odvažme“, vedoucí se vyznala.

Nejdřív jsme vyřadili nejlehčí, pak tři nejtěžší, až postupně zbylo pět vajíček.

„Já bych je vzala všechny, pro jistotu!“

Vedoucí se na mně podívala, jak na vraha. „Vemte si jedno, ostatní jsou zadané.“

Rychle schovala čtyři prémiové vajíčka do šuflíku.

Děda s klukem na objednávku došli. Bylo vajíčko, byla prohlídka.

„Jak poznáte, kde je figurka?“

„Mám rentgen.“

„To určitě, jsou v staniolu.“

„Tak hádej“.

Jednou, v pátek, přišel chlápek.

„Dříve jsem to nestihnul, u nás povídali, že sháníte…“  z kapsy vytáhl kindervajíčko, „bolí mně zub.“

Už se to na vsi rozkřiklo, že doktorka ujíždí na kindervajíčkách.

Tak začala naše družba s místní sýrárnou, oni vozili do Rakouska!

Šuflíček byl plný vajíček. Ještě nám z laborky půjčili váhy, a bylo.

Míša skončil základku, pak střední, vysokou. Po třiceti letech u křesla jsem šla do důchodu. Na stolku kytice, kartonová krabice s osobními věcmi, váhy a zakutálené vajíčko.

„Míšo, co ty tady?“

„Přišel jsem vám poděkovat. A něco jsem přinesl. Dejte je znova do oběhu.“

Vytáhl z igelitky krabici. Byla plná figurek.

„Sbírals je.“

„Ani ne, já jsem zkoušel, jestli to dáte, víte, hrozně těžko se sháněly, byla to taková sranda. Jenom nevím  jak to bylo možný, že v každém vajíčku byla figurka.“

 

 

 

Můj příběh Podzimní soutěžení 2025 vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Buzický
Pokud jste, paní Kosorínová, stomatoložka, pak jsme bývalí kolegové. Za časů OÚNZ jsem většinou pracoval na dospělých obvodech, tudíž jsem "kindrvajíčka" rozdávat nemusel. Za soukroma jsem ošetřoval i děti a spíše je balamutil vyprávěním, jak se v noci, když není ordinace, chodí koupat trpaslíci do plivátka a pak se osprchují fontánkou na napouštění vody do kelímku. Zabíralo to takřka stoprocentně a rozhodně to bylo levnější, než kindrvajíčka. Už jsem pár let v důchodu a ty děti, co jsem je uváděl v omyl s trpaslíky, už jsou poměrně letití dospělí. Na nich člověk vidí, jak ten čas letí.
Zuzana Zajícová
jsem asi výjimka - k zubařce se odjakživa těším. Vždycky mi tam pomohli
Daniela Lender Chaloupková
Paní Vlastimilo, díky za úžasný příběh s dojemným koncem :-)) Pokud jste byla zubařkou neboli stomatoložkou, k Vám bych se - možná - nebála chodit ;-)) Přišla jsem nedávno o svou, moc hodnou, paní zubařku, k níž jsem chodila 38 let. Naštěstí se mnou neměla moc práce, takže jsme se preventivní prohlídkou, spolu se sestřičkou, spíše prochechtaly :-))
Jarka Jendrisková
To byly časy... Měla jsem ctitele z jedné provozovny našeho podniku, který mi před Vánoci dovezl do práce 3 angličáky pro mé 2 syny . Nestačila jsem ani poděkovat, v hlavě mi šrotovalo, co udělám s tím třetím ... V tom přiběhla kolegyně z vedlejší kanceláře, která to zaslechla, krabičku mi vyškubla s tím, že ona má kluky 3. A bylo to.
Dušan Brabec
Také jsem v mládí podlehl sbírání vnitřků z Kinder vajíček. Nejvzácnější tehdy byly kovové miniatury autíček. Ještě bych vše někde měl mít. Otázkou jen je, kde...
Dagmar Vargová
Díky za super článek! Vrátil mě do doby, kdy měl syn 10 let (tj. 10 let po "sametu"). To už byla Kindervajíčka všude. Tenkrát v nich "šla" zrovna série s duchy (nevím, zda kompletní sada měla 12 či 15 kousků?). A ty figurky ve tmě svítily. Nějak jsme zjistili, že vajíčko musí mít určitou gramáž, aby v něm byl duch. Povedlo se. Syn má dosud kompletní sbírku těchto "fosforeskujících" figurek :-). Musím se ho příležitostně zeptat, kolik jich je... (duchové měli různá jména + nějaké doplňky, např. jeden z nich procházel zdí, jeden byl v hodinách,...).
Daniela Řeřichová
Paní Vlastimilo, děkuji za další vyprávění, které je opět balzámem na duši. I z Vašich předchozích článků byla patrná „člověčina“, jak citlivě vnímáte svět a dokážete porozumět těm, kteří jsou křehcí, zranitelní a často nepochopitelní. Závěr příběhu mě dojal.
Iva Bendová
Hezký příběh :-) Zrovna předevčírem jsme probíraly s kolegyňkou, kterou máme nejraději čokoládu a shodly jsme se, že ta z Kinder vajíček nám moc chutnala :-) Moje dcerky je dostávaly za odměnu a k různým příležitostem, například o Vánocích přibalené k ponožkám, aby je zatraktivněly a přibyl nějaký ten balíček pod stromeček navíc :-) Hraček z Kinder vajíček jsme nakonec měli plnou poličku a raději jsem ani nepočítala, jaký v tom byl celkově, za ty roky jejich dětství, ukrytý majlant ;-) Už nevím, kde nebo u koho ta sbírka skončila.
Blanka Lazarová
Pěkný příběh ze života za " totáče ". :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Tento týden nahlédnete do světa zvířat. Možná se prostřednictvím tohoto kvízu dozvíte o zvířatech něco, co jste nevěděli. Nebude to lehký kvíz...