Už blbnu
Ilustrační foto: Freepik

Už blbnu

29. 11. 2025

Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední dobou děje, to už prostě musím ventilovat ven, hlavně v naději, že se mnou souzníte a potvrdíte, že to není tím, že už blbnu, ale že ta hlava už je doslova přehlcená!

Je toho poslední dobou prostě moc. Nejen informací, které se člověk dočte na webu, které slyší ve zprávách, které mu řeknou blízcí, které zaslechne v kuchyňce v práci, ale jsou tady i věci, které zná každý z vás - musím zařídit, nesmím zapomenout, musím koupit, musím zajít, musím objednat…

Hlava je přeplněná, vemte si, jak dlouho už do ní něco cpeme. A to se vám najednou začínají dít věci. Tak třeba:

Jdete na záchod s mobilem v ruce a odtud odcházíte s ruličkou toaletního papíru.

Stojíte u výtahu a dcera se ptá „půjdeme pěšky?“ Odpovíte spontánně: „počkáme raději na autobus.“

Vyjela jsem autem teď v sobotu do Karlových Varů a vzala jsem si s sebou termosku se zázvorovým čajem. Povolím takový ten mačkací ventil a nahnu termosku k puse, když teplý čaj začal vytékat z úplně jiného místa, než jsem čekala, přímo do mého výstřihu! Ztvrdla jsem a pak už jsem se jen smála, to už prostě nevymyslíš!

Dcera říká, to nic není, mami, já si ráno vzala talířek, že si na něj dám chleba a jdu k rychlovarce a naliju si na talířek vodu.

A tak jsem nadhodila v mém okolí toto téma a divili byste se, co všechno se lidem děje.

Kolegyně jde kolem mě a říká, tak si to představ, mám naruby blůzičku. Odchází na WC si ji přehodit a vrací se se slovy, „se picnu“, tak já mám naruby i spodní kalhotky, já to do toho důchodu nedám!“

Jiná kolegyně říká: „To nic není, přijdu domů z nákupu, uklidím ho a za chvíli na mě muž volá z kuchyně, hele, proč máme v lednici toaletní papír?“ Tak se tiše zamyslím a říkám si, „safra a kam jsem dala tu kachnu?“

A to už vůbec nemluvím o věcech, které se tak často v mých rukách stanou pohyblivé. V neděli jsem vzala mističku s připraveným tvarohem na koláčky, miska nejenže vyklouzla z mé ruky, ale udělala malé salto a já, ve snaze ji v tomto rychlém veletoči chytnout, jsem jí ještě pomohla zvýšit rychlost, kterou se blížila k podlaze, takže tvaroh a střepy byly úplně všude.

A ještě další a další příběhy, by sem mohly patřit, které mě teď napadají.

Přivezla jsem z Německa sójovou omáčku, manžel rád vaří asijské pokrmy. „Hmm, tak to si musím očuchat“, povídá a otevírá lahvičku – víčko z nepochopitelných důvodů vystartovalo jako rachejtle a omáčka byla na stropě!

Byla jsem v Německu u mé tchýně a po ránu jsem si chtěla namazat obličej, tak jsem zkoumala krémy, které tam měli vystavěné, tehdy jsem ještě moc německy neuměla. Vzala jsem jeden a namazala na obličej, nešel ale moc dobře roztírat a hrozně mě začal pálit obličej. Vyběhla jsem z koupelny a ptala se tchýně, co to je za krém? Strašně se smála – to je pěna na holení od tchána! To nevymyslíš…

Tak to jen rychlá úvaha o věcech, které se prostě dějí a budou dít a já budu moc ráda, když se najde mezi vámi někdo, kdo má podobné veselé zkušenosti, ať v tom nejsem sama...

 

 

 

Můj příběh paměť životní styl
Hodnocení:
(5.2 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Lender Chaloupková
Cha cha cha ... To jsem ráda, že v tom nejsem sama :-)) Paní Ami, skvělý článek a úžasné komentáře všech, kteří četli přede mnou :-))
Marie Faldynová
Poznala jsem se. Chytla jsem stejný bacil.
Zuzana Pivcová
Jedna známá učitelka si přivolala na úřadě výtah, a když prázdný přijel, tak před nástupem zaklepala na dveře a pak vstoupila. Jiná zase měla výuku a najednou někdo zaklepal na dveře třídy. Šla ke dveřim, ale místo aby je otevřela, taky na ně zaklepala a čekala. Za dveřmi stál pak nějaký užaslý rodič. Já jmenuji naši kočku Babetu mimo jiné zdrobnělinou Babuško. To jsme šly s kočkami na očkování na veterinu a v čekárně jsem na její mňoukání v přenosce řekla před ostatními čekajícími: Vydrž, Babiško, už budeš na řadě.
Libuše Křapová
Soňo! :-) Já když něco popletu či zapomenu, tvrdím, že mám přeplněné úložiště :-) všechny ty své přešlapy a přešlapy lidí kolem sebe beru víceméně s humorem. Protože je to jen důkaz, že jsme žili (to přeplněné úložiště) a že ještě žijeme. Jak jinak, že? Jen proto, že jsem živá, hledám neustále mobil, brýle, občas tužku, co píše, klíče... A nejspíš podle mne někdo vytvořil vtip - vstanu z gauče, a jdu si pro brýle. Zaleju kytky, pak se usadím a zjistím že nemám brýle. Vstanu, uvařím si kafe a jdu si sednout. Po usednutí opět zjistím, že nemám brýle. .... uklidím linku, pohladím kočku a dám jí dobrotku... doplňte si sami, co všechno lze udělat mezi jednotlivými usednutími. Zato se alespoň máme doma pořád čemu smát :-)
Soňa Prachfeldová
Taky blbnu. Často hledám mobil. Když byla pevná linka, prozvonila jsem, teď hledám. Trička oblékám často obráceně, ale to prý přináší štěstí. Píšu si důležité věci do zápisníku, který se mi pořád schovává. Nedávno mi nešlo odemknout auto, tahala jsem za kliku a pak jsem si všimla, že moje stojí vedle. Stejná značka a barva. Atd. Je to asi přeplněným diskem. Ale pokud ho vysypu, co pak?
Michaela Přibová
Jednou jsem stála nedaleko dveří v metru ve vlaku poměrně plném. Tu přistoupila žena a spatřila svoji známou stojící vedle mne. "Jéé, ahoj." Načež žena vedle mne na pozdrav odpověděla. " U telefonu". Následoval smích nás všech tří :-))
Iva Lišková
Já také docela dost "blbnu"! Tak ráda bych svoje příklady blbnutí vyprávěla pro zasmání, jenže je ještě hůře, já si nemůžu vzpomenout...
Zuzana Zajícová
...předchozí poznámku jsem psala v tramvaji hned poté, co hsem si článek přečetla. A hádejte, co...správně, zapomněla jsem vystoupit...
Věra Ježková
Hezké případy. Taky blbnu. Vzpomněla jsem si na bývalou kolegyni, psycholožku. Bylo jí něco málo přes 30 let. Někdo zaklepal na dveře její kanceláře. Místo, aby řekla Dále, pravila Nováková (příjmení pozměněno). Vešel pán. Uvědomila si, že udělala chybu, a omluvila se: Promiňte, já myslela, že jste telefonoval. Také nám vyprávěla, jak si místo chleba namazala máslem prkýnko, na které ho chtěla dát.
Zuzana Zajícová
Je to normální, věřte mi

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

Česko sevřely první mrazy, a tak se zahřejeme u vědomostního kvízu, prostřednictvím něhož se podíváme do Afriky. Jak znáte tento kontinent?