Ale tak jako nouze naučila Dalibora houslím vládnout, jak i já byl vtažen do činnosti odborných a mi málo známých. Stalo se tomu po převzetí bytu od předchozího nájemníka.
Ještěže ten předávající byl natolik seriosní, že se přiznal a naznačil místo, kde chtěl umístit skobu do zdi. S tím měl nějakou potíž, protože tam pod omítkou byla kabeláž. Nějak to vyřešil a já tomu moc pozornosti nevěnoval.
Až po nějaké době mi přestaly fungovat zásuvky v jednom pokoji. Bez zkoušečky jsem mohl jen konstatovat, že zásuvka na druhé straně zdi je plně funkční. Tak tedy problém bude asi až v tom pokoji.
Vzpomenul jsem zmínku předchozího obyvatele o jeho problému se skobou. Na stěně jsem odhadl místo kam tu skobu chtěl umístit a vědom si toho, že se nevyhnu rýpání do omítky jsem udělal první sondu. Sice neúspěšnou, ale přece jen naznačila kam dál a napodruhé už jsem se trefil a nestačil zírat.
Trefil se i on. Tou skobou mezi kabely přesekl černý, tedy fázový vodič. Když tam ta skoba byla, propojila konce vodiče a vše fungovalo. Jenže byla pod proudem a „kopala“. Vyřešil to jednoduše. Vyčnívající část skoby prostě uřezal, doklepnul a zakamufloval barvou na zdi.
Nechat to tak, také by to bylo řešení, ale…
Tak tedy do obchodu koupit krabici do zdi i s věnečkem a to hned tu velkou, protože konce přeťatého vodiče moc důvěryhodně nevypadaly. A ještě balík sádry. A pak sekáčem do tvrdého panelu otvor pro tu krabici vysekat. Instalovat, zapojit dráty, odzkoušet, pečlivě zahladit sádru a nějak zabarvit do nenápadná. A pak úklid. To mi připadlo pracnější než celá oprava. Ale úklid byl dokonalý, ani žena nenašla kritiky hodné nedostatky.
Tak jsem se stal amatérským elektroinstalatérem, odborným kutilem s praxí. A přišlo mi k přemýšlení. Proč tak složitě a důkladně, když už dávno přede mnou to někdo tak geniálně „odborně“ vyřešil.
Laik žasne, odborník se diví! Vždyť to funguje, tak co?
