Chtěl jsem konečně napsat něco bližšího o spánku. A kde jinde najde člověk lepší informace, než v moudré Wiki. Ta o spánku a jeho vlivu na člověka píše skutečně mnohé. Pro začátek jedna menší citace:
„Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž dochází ke změně činnosti mozku, doprovázené sníženou citlivostí na vnější podněty, je tedy považován za fyziologickou poruchu vědomí, dochází k uvolnění svalstva, po většinu doby jeho trvání je snížena tělesná teplota, dýchání se zpomaluje a krevní tlak se snižuje. Je to stav snížené mentální a motorické aktivity.“ A tak dále.
Ještěže to uváděné snížení mentální aktivity se u mne projevuje hlavně v noci. Měl jsem docela obavu, kvůli svému pokročilému věku, aby se toto snížení nezačalo projevovat i ve dne. Těžko ale mohu, v tomto případě, hodnotit sám sebe. To mi nepřísluší.
Přečetl jsem si podrobně všechny aspekty usínání i spánku a došel jsem k závěru, že veškeré tyto informace mi nejsou moc platné. Mne zajímá spíše realita než teorie. Praktická aplikace těchto mouder u mne, totiž, velmi často selhává, a tak musím vstát z postele, najíst se něčeho dobrého, případně si k tomu zahrát karty na počítači.
Měl jsem ale kdysi období, kdy jsem neprožíval zrovna pohodové dny. Včetně spaní. Byl to čas, kdy jsem psal svůj román Zrcadlo nesplněných přání. Moje žena byla tehdy v poslední fázi rakoviny a já se nemohl, při každodenní starosti o ni, na psaní příliš soustředit. Nemohla už dělat vůbec nic, jen seděla v křesle před televizí a procházela programy. Chtěl jsem, aby svůj život dokončila doma, v prostředí, které znala. A aby měla ode mne lepší servis, než by měla v nemocnici. Já však musel, kvůli tomu, své psaní odkládat na pozdně večerní a noční hodiny. Psal jsem pak často až do čtvrté hodiny ranní. To se, bohužel, následně odrazilo i na mé občasné únavě.
Ale o tom jsem ani psát nechtěl. Jsou to bolestné vzpomínky, které se mi vybavují až příliš často. Při tom všem jsem ale svůj román úspěšně dokončil a připravil k vydání. Nedostatek spánku výrazně ovlivnil můj tehdejší život. Mé vzpomínky však nevymazal. Od té doby ale špatně usínám.
Ale vraťme se ke spaní. Moudrá Wiky nás upozorňuje, že spánek je potřebný pro fungování psychických funkcí – myšlení, rozhodování, paměť, ale např. i zrak. To vysvětluje mnohé. Třeba to, že po mizerném spaní nemám vůbec náladu na nic myslet, že marně hledím na obrazovku počítače ve snaze napsat něco pozoruhodně moudrého, a že si na nic takového nemohu vzpomenout. Třeba to vše ale není mizerným spaním. Třeba tady působí i problémy věku. Co když má pravdu římský filozof Seneca, když tvrdí, že:
„Nejdřív starcům slábne paměť.“
No, a pak to ostatní. To už si člověk musí domyslet.
