Jak vidíte na mém prvním snímku - v dlouhých zimních večerech se dají dělat i velmi zajímavé ruční práce.
Nemluvila bych pravdu, že tuto náročnou tapiserii jsem vytvářela jen po večerech. Bylo to v mém mládí, a protože potřeba materiálu na tento obrazec musela být třikrát delší, tak jsem vždy musela začínat tím, že jsem stála, nebo spíš balancovala na stole a židli. Začátek obrazce jsem měla připevněný až někde u stropu a ruce neustále nahoře. Byla to velmi náročná tapiserie a dělala jsem ji spíš jako dárky, třeba k promoci a podobně. Ale jinak v zimních večerech jsem pro širší rodinku hodně šila, háčkovala, pletla i vyšívala. Této práci jsem učila i svoje děti, mnohá vnoučátka a dokonce jsem i nějakou dobu vedla koužek ručních prací.
Musím přiznat, že jsem nejraději vytvářela i šila různé hračky pro děti a vnoučátka - snad nejvíc se mi podařila ušít větší "Perníková chaloupka", která měla i okna, dveře a místo perníčků jsem našila na střechu mnoho různobarevných knoflíčků. Bylo to skutečně velmi zajímavé. Bohužel jsem tehdy neměla fotoaparát. V minulé době jsem dokonce i jednou vyhrála v časopise Praktická žena první cenu. Ovšem toto všechno už bylo před mnoha a mnoha lety.
Nedávno se mne zeptala jedna vnučka. "Babičko, čím se teď bavíš?"
Pravdivě jsem jí odpověděla, že když padá sníh, tak ho chodím často odhazovat z chodníku a jinak při televizi pletu ty nejobyčejnější teplé ponožky, a to jen pro sebe. Nic jiného už ve svém věku nesvedu. Ptáte se proč? Zhoršil se mi zrak, na čtení mám už brýle s 3,5 dioptriemi a také moje ruce už nejsou tak hbité a dovedné.
Dříve jsem také pletla ponožky - dobře vyplétala paty a špičky, teď pletu ze zbytků vln jen hladce obyčejný obdélník, který pak sešiji k obě a nechám tam jen otvor pro "vlez nohy" - někdo by mohl s humorem říct - práce jak pro "negramotné".
Ale co dělám úplně nejraději? Když je hezký večer a já se jdu projít se svým foťáčkem a dokáži si tu občasnou, ale velmi vzácnou sněhobílou krásu zachytit. ♥