Martina Růžičková
27.1.2026 19:52
Ireno, bydlím v cihlovém domě, kterému bude brzy sto let. Také u nás se stále mění nájemníci. Každý z nich začne přestavovat. Takže hluku i prachu si také užíváme požehnaně. Navíc se divím, že ten chudák dům ještě drží, když se už přesunulo tak velké množství příček.
Hana Polednová
27.1.2026 19:34
Irčo, jak píšeš, dříve byly rekonstrukce výjimečné. Ano, ale nejen, že se lidé tolik nestěhovali, ale hlavně nebyli vlastníky bytů. Kdo by investoval do bytu, když nebyl jeho? Byly to většinou byty státní nebo družstevní. U nás se s rekonstrukcemi začalo až tehdy, když jsme si byty odkoupili. Začalo to zateplením baráku, výměnou oken, zasklíváním balkónů, výměnou vany za sprchový kout a vylepšováním vnitřních prostor. Bydlím tu v paneláku na sídlišti již 52 let a něco pamatuji. A nyní? Staří obyvatelé vymírají, dědí děti, prodávají byty nebo pronajímají, tím samozřejmě přibývá rekonstrukcí. Když se nastěhují noví nájemníci a potřebují připojit všechny spotřebiče, a že jich není málo, nemohou. Kde nebyla celková rekonstrukce elektrických a plynových rozvodů v bytě, dnes už nikdo nepovolí. Nevím, jak to funguje jinde, ale u nás je vždy na nástěnce vyvěšeno, kdo, kdy a jak dlouho bude rekonstrukce trvat a omluva za způsobený hluk. A nejen to. Paneláky také stárnou a tak je potřeba výměna výtahů, stoupaček, domovních zařízení se zvonky, společné rozvody elektřiny a zejména rozvody internetového připojení různých poskytovatelů. Tím nechci nijak zpochybňovat, že hluk při rekonstrukcích ruší místní obyvatele, ale je rozdíl, když se někdo stěhuje do novějších paneláků nebo už těch, co něco pamatují.
Soňa Prachfeldová
27.1.2026 17:07
Hluk je všudepřítomný a opravdu se podepisuje na lidském zdraví. Bydlet bych nechtěla v takovém paneláku, ale když není jiná možnost, pak lidí tam bydlící a trpící, lituji. Domy se zahradami, tam je zase necnost sekat trávu nejlépe v sobotu a v neděli, to je také bezohlednost. Irčo, to je jak s tinitusem , když ho nevnimáš, je to dobrý, jak ho začneš vnímat, je to na zbláznění.
Jarmila Komberec Jakubcová
27.1.2026 14:59
Nedávno jsem v telce viděla pořad "Jak se staví sen". V paneláku předělávají byt kde vybourají příčky a další bourací práce a musí to stihnout za 5 dní. Dokonce pracují i v noci, aby se to stihlo. Neumím si přestavit v takovém době bydlet. Naštěstí jsem se ze sídliště odstěhovala do RD v době kdy se s rekonstrukcemi bytů začínalo.
Jiří Bílý
27.1.2026 14:40
Ale to se přece vůbec netýká jen paneláků, ale absolutně všech bytových domů. Přenos jakéhokoli hluku, ať už kročejového nebo akustického je přinejmenším stejný. U kročejového hluku jsou v cihlovém domě navíc zásadní trámové stropy se záklopem, kdy při došlapu naboso plnou vahou na party podlaha/strop přímo fyzicky vibruje, takže slyšíte nejen rány, ale i přímo jakoby tlak do uší.
Jediný rozdíl může být v tom, že v běžném paneláku je prostě víc bytů = víc rekonstrukcí, než ve straším domě cihlovém.
Dana Straková
27.1.2026 13:35
V paneláku jsme také bydleli. Byl ale úplně nový, v Podolí vedle plaveckého bazénu a už z venku vypadal spíš jako hotel ve středomoří než obyčejný panelák. Lidé tehdy neměli potřebu v něm cokoli předělávat, ale štěkání psů, dupání po schodech i hlasitou hudbu a v noci se vracející rozjařené sousedy jsme pochopitelně zažili taky. Ale byli jsme mladí a nevadilo nám to. Teď už bych se na to asi taky tvářila jinak.
Hana Řezáčová
27.1.2026 12:40
Bydleli jsme v paneláku 27 let, ale byl konstruovaný tak, že jsme sousedili pouze s jedním bytem, a to koupelnou a záchodem, takže běžný hluk jsme nepociťovali - ani moc dupání, každý ještě měl na podlaze PVC a na tom celoplošný koberec ( prý je na hluk "shora" dost nepříjemná plovoucí podlaha ). Co bylo trochu slyšet, tak klavír, ale ten byl slyšet i ve starém cihlovém domě - znám z mládí ... Rekonstrukce by měly být v rámci povolení nějak časově termínovány a penalizovány za nedodržení. Ale to dnes asi není - znám např. rodinné domy, které jsou rozestavěné deset i více let, sousedi koukají na staveniště a plevel - a nic ( dřív se muselo do 5 let stavbu dokončit ). Nevím, co se situací, kdy se vrtá a tluče v domě celý den, bez změny nějakého zákona či předpisu, dělat - musí to být dost hrozné bydlet v permanentním hluku ...
Irena Mertová
27.1.2026 12:23
Jano, to chápu, kamarádka mi líčila, že slyší sousedku nad sebou pouštět větry ve vaně :-)
Anna Potůčková
27.1.2026 12:12
To je nevýhoda paneláků. Také jsme spoustu let bydleli v paneláku, kde bylo všechno slyšet ze všech stran. Ted když bydlíme v rodinném domě máme klid, což je balzám pro duši. Těch co nemají možnost nějak uniknout z všudypřítomného hluku je mně líto, není to příjemné......
Jana Kollinová
27.1.2026 11:34
V paneláku bydlím přes šedesát let a delší dobu klidu bez vrtaček, štěkotu psů, dupání, bouchání dveřmi a nočních mejdanů si nepamatuji. Za ta léta se divím, že skrz naskrz provrtané stěny paneláku, připomínající ementál, ještě drží pohromadě. Když je jedna rekonstrukce dokončena, majitelé se změní a vše se opakuje. Když v noci slyším chrápat souseda ve vedlejším bytě, každý krok sousedky nad sebou, každé slovo rozjuchaných sousedů vracejících se po půlnoci domů, řvoucí televizi nahluchlého souseda o patro níž, a mnohdy když usnu nezvládne hluk neurotik někde od vedle a buší vztekle morseovku kovovým předmětem do radiátoru, tak si mnohdy připadám, že žiju v neregistrovaném polygamním vztahu v zakázané komunitě. S nadsázkou říkávám, že slyším sousedku ve vedlejším bytě loupat cibuli.
Načíst starší příspěvky
