Věříte lidovým pranostikám?Já ano.Jsem někdy jako teta Kateřina ze Saturnina, kterou tak pěkně ve filmu ztvárnila Jana Synková. Skoro na každou situaci mi v hlavě vyskočí nějaká pranostika nebo pořekadlo. A jak jinak v tyhle dny.
Je zima, pršavo a převážně pošmourno - "studený máj, ve stodole ráj." Celé roky věřím, že kytičky, stromy, obilí a všeliké rostlinstvo nabírají síly a pijí a dýchají ten déšť a vlhký vzduch a těší se na teplo, na sluníčko a ukládají si to mokro do komůrek a pokojíčků ve spodních patrech. A věří, že přežijí i občasné sucho, ale hlavně se budou koupat ve sluneční lázni. Tak takhle si to představuju každý rok i já a také věřím, že léto bude krásné a teplé a občasné noční deštíky osvěží vzduch a veškerou zeleň.
Ale! Před pár dny mocně narušila mou důvěru právě v tuto pranostiku moje kamarádka Jarmilka. Když jsme si na skypu povídaly a navzájem si ztěžovaly na zimu, déšť a nevlídno a že musíme večer přitopit, protože u telky se nedá vydržet a já jen tak mimochodem prohodila "ale Jaru neboj, vždyť - studený máj, ve stodole ráj." A ta moje Jarmilka na to, že prý je to trochu jinak." Je to rada pro májové milence, když je na randění zima. Stodoly v máji bývají vyklizené, připravené na příští úrodu, někde ještě s posledními zbytky sena. A tak ti mladí, aby nenachladli někde na vlhkých mezích, měli tuhle vlastně jedinou možnost."
No, něco na tom je, ale já jsem holka z města, my jsme mrzli v parcích. Tedy dnes už je to úplně jinak, ale tehdy...Však jsou to lidové pranostiky z dávných dob. Nakonec jsem dala Jarmilce za pravdu, ono to jde vyložit všelijak. Ale tak je to vlastně se vším, a snad je to dobře. Nebo ne?
