Přestěhovat se natrvalo na chatu či chalupu nemusí být jen radost

Dobrý den. Já o tom ted přemýšlím, řešíme ale problém s vyatápením. Narazila jsem na tento článek https://www.levnekrby.cz/zajimavosti/jaka-kamna-na-chatu-ci-chalupu/ Jak to máte vy?

My bydlíme v Praze, ale víkendy se snažíme trávit na Šumavě na chatě. Osobně si to v klidu na venkově užiji mnohem více. Docela nám ale začal dělat problém únik tepla, jelikož jsme tam začali bývat i přes zimu. Ve článku https://bydletsnadno.cz/jak-vytapet-chatu-a-chalupu-levne-a-efektivne/ jsem viděla, že pomoci by mohlo solární vytápění. Máte s ním zkušenosti?

Ve vesnici, kde trávím víkendy, bych stále žít nechtěla. Hlavně bez auta je to hrozné. Když má Škodovka dovolenou a jsou prázdniny některé spoje autobusů jsou zrušené! Zásobování šílené! Někteří obyvatelé z této vesnice by nežili v Praze!

Ani město není pro starší lidi ideální - zkuste třeba vynést něco těžšího do třetího patra.Doktor je ve městě možná dál než na vesnici cesta k autobusu nebo vlaku.Podle článku by vesnice byly vylidněné,protože mladí tam nechtějí,že tam není kultura a staří kvůli dopravě.

Plně souhlasím s článkem.mám pětasemdesátiletou přítelkyni. nechali v Praze dětem dva byty a v důchodu se přestěhovali do krásně vybaveného domku se zahradou na Českomor.vrch. asi 3 km od města. Je to na celý článek, ale nemám čas. Nedostupnost lékařů, nákupy, pošta, banka, všechno měl na starosti její manžel a te´d je zoufalá. Každý je jiný a každý snáší samotu jinak. A taky samota a samostatnost je dost velký rozdíl.

Měla jsem hezkou chalupu zděděnou po babičce. Narodila se tam moje maminka i bratr. Byla jsem tam moc ráda, nechala jsem ji opravit, vybudovat sociální zařízení, nová okna i fasádu. Když jsem ale zůstala sama, nemohla jsem se o ni starat, byla i daleko a já bez auta. Byla jsem nucena ji prodat. V držení naší rodiny byla rovných 100 let. Teď se tam jednou ročně vypravím na hrob a jen se na chalupu podívám. Jsem ráda, že bydlím v příjemném bytě v paneláku, kde mám vše potřebné a nemám daleko k lékaři. Na chalupě bych už trvale být nemohla.

V létě jsem na chalupě, v našem bývalém obytném stavení po předcích, moc ráda, ale o údržbu pečuje náš pan nájemník a správce v jednom. Celoročně bych to tu rozhodně nezvládala.

Prodat nebo přepustit byt a přestěhovat se na stáří na chalupu, nepovažuji za velké terno. Souhlas.

Nikdy jsem nezatoužila mít chatu nebo chalupu. Nelákalo by mne jezdit pořád na stejné místo. Ale výjimka... Jeden z přítelů vlastnil chalupu, a my nedělali nic jiného , než jezdili téměř každý víkend tam a zpět. Pro mne únavné, nakoupit proviant, přijet, vyvětrat, utřít prach, mnohdy zatopit a nahřát studené peřiny. Pořád se něco opravovalo, upravovalo, žádný veget. V neděli se spakovat a hajdy domů, vybalit z auta krámy - a nanovo další domácí práce. Až to jednou přeteklo! Nikdy více! Někteří známí mi říkají : "..., ty se máš, děláš si co chceš, my zase jedeme na chatu". Má odpověď je vždy stejná: "Tak to prodejte". Nezávidím nikomu ani tu nejvyšperkovanější chatu nebo chalupu i s okolím. To pachtění s tím spojené. Mám ráda volně se nadechnout, a nebýt nikým ani ničím svazována. Peníze neletí na žádné opravy nemovitosti, ale letím za ně tam, kam si sama určím. A lidem v důchodu to vše může být už jen na obtíž, pokud přijdou nemoci, opravy, náklady.

I já s autorem článku plně souhlasím. Já mám chatu vzdálenou cca 1km od vesnice a musím tedy mít auto a to čtyřkolku.Cesta vede klem potoka a je občas i rozbahněná. Bez auta bych na chatu toho mnoho nedovezla. I když v ní mám veškerý komfort včetně satelitu, určitě bych v ní nechtěla žít třeba přes zimu.O samotě u lesa bych prostě nedala. Chata mi tedy slouží jen v létě k rekreaci, ale žiji ve městě, kde mám přátele, divadlo, kino, obchody a i svého lékaře.